Wilburga

Wilburga svatá

* kolem 1230 v Sankt Florian u Lince, brzy osiřela, byla často nemocná. Vzhledem k silnému nábořenskému zaměření života nezamýšlela vstoupit do manželství. Přes všechny zdravotní potíže se jí podařilo s kamarádkou Mathilde 1247 v 16ti letech putovat do Santiaga de Compostela. Za rok se vrátila. Bylo rozhodnuto o založení poustevny pro ni u kláštera (přestože ji sv. Anežka chtěla mít v Praze jako abatyši). Wiburga se zde ponořila do četby Písma a modlitby a dalších 40 let prožila ve své cele osamoceně jako poustevnice (inklúsa), z cely nevycházela, stala se rádkyní bohatých i chudých, mocných i bezvýznamných, přicházeli např. i biskupové a opati, každého ve své cele přijala. Jediný člověk, kterého přišla uvítat ven, byl král Rudolf. Značné obtíže nastaly po požáru 1235, byla to ale W., která kanovníky povzbuzovala k opětovnému budování a předpověděla klášteru šťastnou budoucnost. + 11. 12. 1289 v Sankt Florianu v pověsti svatosti, pohřbena byla v kryptě klášterního kostele Nanebevzetí PM. Nedožila se tak vysvěcení kostela 1291. Její životopis napsal jeden z jejích žáků Einwik ze Sankt Florianu. Znázorňována jako řeholnice s lilií, holubicí nebo hadem.