Mang

Mang (Magnus /Veliký/, Maringold) svatý

Téměř nic o něm není historicky jisté. Nejstarší písemný doklad představuje biografie „Vita S. Magni“, pravděpodobně napsaná 895 anonymním autorem. V dřívější vědecké literatury byla Vita chápána jako historický pramen. Naopak v nedávnější odborné literatuře je Vita chápána jako literární dílo, legenda. „Jediná jistota je, že žil a byl pravděpodobně poustevníkem v oblasti Füssenu. V tomto smyslu tedy: * kolem 699 pravděpodobně nedaleko švýcarského St. Gallen, jako Maginold. Byl germánského nebo retorománského původu. Působil v benediktinském klášteře sv. Havla (St. Gallen) – u hrobu sv. Havla – a všeobecně se uvádí, že zde měl hodnost opata. Své řeholní bratry vedl k svatosti a vyprošoval požehnání širokému okolí. (Či jako poustevní k s dalšími poustevníky.) Podle Fr. Ekerta byl klášter sv. Havla opakovaně ohrožován loupeživými nájezdy. Po vydrancování od Franků, kteří poškodili i Havlův hrob a ztýrali Magna, kostnický biskup přispěl k obnově Havlova hrobu a k zajištění provozu kláštera. Místo navštívil mladý kněz z augšpurského biskupství Tozzo a nabídl se Magnovi za průvodce do Allgäu. Magnus se pak rozhodl vydat na cestu za hlásáním evangelia společně i s bratrem Teodorem. (Tato trojice, podle některých životopisů, vydala se na cestu z příkazu augšpurského biskupa Wikterpa.) 730 šli do východního Allgäu a později do kraje kolem Füssenu na řece Lech (legendární podání uvádí, že Magnus se vydal na cestu s holí sv. Havla, s níž zaháněl hady a medvědy a bojoval proti pohanství). Cesta trojice misionářů vedla přes Bergence do Švábska ke zpustlému městu Kempten ze starořímské doby. Zde duchovně zanedbanému lidu nějakou dobu hlásali evangelium a založili křesťanskou osadu, v níž Magnus zanechal Teodora. S Tozzem pokračoval k řece Lechu, kde se setkal s augšpurským biskupem Wikterpem. S jeho požehnáním a podporou šel dál k jihu a v místech pozdějšího Valtenhofenu úspěšně začal své misijní poslání. Po vybudování kostela či kaple PM zde zanechal kněze Tozza a s dalším doprovodem mířil k Alpám. Na jihu Bavorska se dostal ke křižovatce čtyř obchodních cest, kde nad průsmykem sídlili lupiči. Magnus prý zorganizoval útok horalů na jejich tvrz a z kraje je vyhnal. Začal pak budováním kobky, kaple a malé osady, která se staly základem pozdějšího velkého opatství a města Füssen. Magnus, který údajně přijal kněžské svěcení až později z rukou augsburgského biskupa Wikterpema, byl otcovským dobrodincem lidu po stránce duchovní i hmotné a svou horlivostí si vysloužil název apoštola Švábska. Klášter svými dary podporoval Pipin Mladší (Krátký). Po vysvěcení zde byl Magnus opatem a se svými mnichy pomáhal okolnímu obyvatelstvu i v získávání práce k obživě. Naučili je kácet lesy a obdělávat půdu.  Objevil několik míst s ložiskem železné rudy a otevřel její dobývání. (Údajně konal zázraky.) K tomuto faktu se pojí legendární vyprávění o jeho setkání s medvědem, s nímž se skamarádil pomocí koláče a který pomohl k dalšímu odhalení zdroje železné rudy. Proto je mezi atributy. K nim patří např. drak – jednak jako symbol pohanství, které Magnus přemáhal, zvláště z Füssen, a dále legendární vyprávění hovoří o papírovém draku, s jehož pomocí prý pomáhal zemědělcům vyhánět hraboše. To později vedlo i k vzývání světce jako pomocníka v zemědělství. V životě Magna hrála hlavní roli láska ke Kristu a odhodlání šířit jeho poselství slovem i životem. Proto všestranně usiloval o dobro lidu – hmotné i duchovní. Věděl, že je nutné prokazovat lásku tak, aby ji lidé vnímali a skrze ni poznávali dobrého Boha. + podle tradice 6. 9. snad kolem 772 ve Füssenu a kolem 850 tam jeho ostatky vyzvednuty a uloženy do krypty nově zbudované kaple. Na jeho hrobě došlo k řadě zázraků. 829 dal biskup Hanto z Augsburgu otevřít jeho hrob a nalezl tělo neporušené. Dnes je na tomto místě kostel sv. Manga (ostatky zde ale už nejsou, některé v benediktinském klášteře Lorsch. Je patronem Allgäu, Kemptenu a Füssenu, dobytka a lidé se k němu dále obrací v prosbách proti hadímu uštknutí, očním chorobám, myším, krysám, červům a obtížnému hmyzu. Znázorňován jako opat s berlou, který přemáhá draka nebo divou zvěř.