Anianus

Anianus a Marinus svatí

* v 7. stol zřejmě v Irsku (jižní Francie?). Známy většinou pouze údaje z legend. Byli mezi mnoha misionáři, kteří přijeli z Irska. V Irsku byly vynikající kláštery z nichž mnoho ušlechtilých mužů odjíždělo zanést požehnání křesťanství do dalších zemí. Sv. Marinus byl vzdělán v klášteře v Irsku ve vědách i posvátných disciplínách. Ve svém nadšení pro šíření učení o spáse odešel se svým synovcem, jáhnem Anianem, nejdříve na pouť do Říma. Evžen I. potvrdil kolem 655 jejich misionářské záměry apoštolskou autoritou a dal jim své požehnání. Marina vysvětil na misijního biskupa a Aniana na jeho jáhna. Oni pak putovali na sever do Bavorska. Usadili se v blízkosti římského Castella, kde vedla římská cesta. To místo zdobí staletý poutní kostel, postavený na jejich počest (farnost Irschenberg). Zde sv. Marinus postavil chatrč, čtvrt hodiny od něj měl obydlí Anianus. Mezi oběma poustevnami byl hluboký příkop. Muži žili v modlitbě a kontemplaci a misijní činnosti v největší skromnosti při chlebě a bylinkách se solí 40 roků. Až přišla horda lupičů a vyplenili všechny domy a hledala skryté poklady. Lupiči pak přišli i do příbytků světců, Marina umučili a nemocný Anianus zemřel ve stejný den po obdržení zprávy o Marinově smrti. (Byli lupiči přepadení na pastorační cestě?) + 15. 11. 697. V 10. stol. na hrobě postaven kostel, který nezničili ani Hunové. Ke konci 15. stol. postaven náhrobek uprostřed kostela na místě hrobu obou svatých. V následujícím období se dostal svatá těla do kláštera Rott am Inn a do Wilpartingu se vrátila až 1731 a od té doby jsou zde věřícími uctívána jako předtím.