Adalbert z Würzburgu

Adalbert z Würzburgu svatý

* kolem 1010 na hradě Lambach v Horním Rakousku (Wels), jako hraběcí syn Arnolda II. (z rodu hrabat z Formbachu) a jeho manželky (východofrancké hraběnky) Reginlint. Otec byl válečný hrdina, který musel uprchnout jako věrný syn církve před antiklerikálním Jindřichem IV. Bavorským do Maďarska. Od dětství měl Adalbert touhu po nebeských pokladech a otec, když to viděl, vzal jej do Würzburgu, aby ho tam nasměroval službě Bohu. Současně také přinesl část svého majetku, pravděpodobně věno manželky, církvi ve Würzburgu. Adalbert studoval v katedrální škole ve Würzburgu, kde se učil základům věda a jeho talen vešel brzy v obecnou známost. Na radu biskupa se pak odebral s několika dalšími mladými na světově proslulou univerzitu do Paříže. Sem se zřejmě datují jeho přátelské vztahy s pozdějšími biskupy Gebhardem ze Salzburgu a Altmannem z Pasova. Z Pažíže se po čase vrátil k svému biskupovi a je vzpomínána jeho angažovanost u dvora krále Jindřicha III. (pravděpodobně kaplan), či při zakládání benediktinského opatství v Lambach 1040 (jeho otcem). 1045 se stal jednomyslnou volbou biskupem ve Würzburgu, nástupcem sv. Bruna. Přičinil se o obnovu duchovního života, zejména kleriků a řeholních řádů ve své diecézi, podle Cluny, měl úzké kontakty také s Gorze a Hirschau. Byl bezúhonný, otec sirotků, utěšitel chudých, přístřeší a ochrana pro vdovy a bezmocné. Dal ve Würzburgu dostavět dóm a postavit kostely Neomünster a sv. Štěpána a několik dalších chrámů, z reformovaných klášterů je nejvíce připomínán Münsterschwarzach nad Mohanem, kam vyslal mnicha Egberta. Jeden z takových reformovaného benediktinských klášterů i s chrámem dobudoval i u rodinného zámku v Lambachu. 1057 obsadil würzburgský kolegiátní St. Peter, Paul a Stephan münsterschwarzachskými benediktiny. Od 1057 často na královském dvoře. Podílel se na mírových jednáních. Působil jako poradce a zprostředkovatel. Stál na straně papeže Řehoře VII. proti císaři Jindřichu IV. (k němuž byl dříve loajální a poskytoval mu cenné služby) při sporu o investituru (1077 se dokonce účastnil voleb a korunovace vzdorokrále Rudolfa v Mohuči) a nesl za to následky, četné represe (podobně jako Altmann z Pasova). Občané Würzburgu, kteří zůstali věrni císaři, jej nepustili zpět do města. A když jej Jindřich IV. na synodě v Mohuči 1085 sesadil a on už nemohl dál řídit biskupství a musel odejít do exilu (aniž by mu císař jinak ublížil), odešel 1088 do benediktinského kláštera, ve který 1056 přeměnil část rodného hradu (jen jednou se na krátkou chvíli vrátil za podpory vzdorokrále Rudolfa, založil opatství Zwiesel ve Švábsku). Zde také asi v 80 letech + 6. 10. 1090. Pohřbil jej přítel z mládí sv. Altmann z Pasova do právě postaveného kostela (který předtím oba společně vysvětili). Na hrobě se stalo mnoho zázraků. Brzy po smrti uctíván v Horním Rakousku jako světec. Svatořečen 1883. V Neumünsteru ve Würzburgu je skleněná schránka s relikvií jeho stehenní kosti. 2009 Adalberova kostra zkoumána specialisty soudního lékařství v Salcburku: Byl 178 cm vysoký. Jeho kostra má stopy vážného zranění. Během pádu si poranil několik žeber, která pak léčil. Kromě špatného stavu zubů, několika zlomenin obratlů, zjištěn dobrý stav.