Adalbero z Augsburgu

Adalbero (Adelbero) z Augsburgu blahoslavený

* v 9. stol. v Dillingen an der Donau (zřejmě v době Ludvíka Pobožného), z rodu hrabat z Dillingenu, vynikající, talentovaný, moudrý. Vzdělán v klášteře Ellwangen, v klášterní škole s výbornou reputací. Studiu se věnoval s takovou péčí, že v krátkém čase překonal znalostmi všechny spolužáky. Současně získal touhu po životě zbožnosti a 850 se zde stal mnichem, pokračoval však i ve vzdělávání. Získal takovou pověst mezi bratry, že se po nějaké době stal opatem (není to však doloženo). 887, když zemřel biskup Witgar (kancléř Ludvíka Němce a Karla III.), stal se biskupem v Augsburgu. Brzy se stal díky své moudrosti a poctivosti vlivným poradcem krále Arnulfa, jehož pak 895 doprovázel k císařské korunovaci v Římě. Arnulf mu též svěřil vzdělávání svého syna Ludvíka (Ludvík IV. Dítě, jímž vymřeli roku 911 východofranští Karlovci po meči), kterého Adalbero 893 pokřtil spolu s arcibiskupem Hattem I. z Mohuče v Altöttingu. Zhruba ve stejné době byl králem jmenován opatem kláštera, trpícího mnoha neduhy, v Lorsch, ale po několika letech tuto funkci opustil, poté, co se mu podařilo zlepšit řádovou disciplínu, pro klášter získal právo svobodné volby opata a i dále jej uspořádal, takže mu velmi prospěl. Za vlády mladého neprůbojného Ludvíka byla Adelberova pozice zvláště vlivná, takže byl považován téměř za skutečného vladaře království. Ludvík sám měl k němu synovskou náklonnost a nazýval ho ve slavnostních dokumentech svým věrným učitelem, vychovatelem a duchovním otcem. Získal od něj také pro řadu klášterů zboží a výsady (a i jinak o kláštery pečoval, stejně jako o kostely a celou diecézi). Adalbero byl vysoce vzdělaný ve vědě, filosofii a umění, a tyčil se nad svými současníky. Pravděpodobně jemu Regino z Prümu zasvětil svoji kroniku. Diecéze Freising pak např. získala právo svobodné volby biskupů (klérem a lidem). 895 byl Adalbero přítomen na synodě v Tibur. Tam shromážděných 26 biskupů rozhodlo o křtění pouze o Velikonocích a Letnicích, o desátcích a jejich dělení do čtyř částí (biskupovi, chudým, na údržbu kostelů a pro výběrčího kněze), o kněžském svěcení a vstupu do zasvěceného stavu až po 25. roce. Za popsané situace spolupráce s císařem + 28. 4. (12. 6., 4. 10.) 909 v Augsburgu, rok před smrtí Ludvíkovou 4. 10. 910. Jeho svaté tělo bylo pohřbeno v kostele sv. Afry, vedle hrobů svatých biskupů Simperta, Wikterpa a Nidgara (dnes kostel sv. Ulricha a Afry.