Banthus z Trevíru svatý

Banthus a Beatus z Trevíru svatí

Bratři žili v 6. / 7. stol. jako poustevníci (Banthus i kněz) v dnešní čtvrti Zewen v Trevíru. Oba patřili k mužům, kteří z pověření biskupa Magnericha bojovali s pohanskými pověrami. Banthus pak pravděpodobně vedl hospic při katedrále v Trevíru. Nejstarší autentický dokument Porýní, testament jáhna Adalgisela – Grima z Verdun z 634, Banthuse a Beata zmiňuje. V 7. stol. byl podle tradice nad hrobem Beata v Trevíru postaven benediktinský klášter St. Marien. V 11. stol. přinesl arcibiskup Poppo Beatovy ostatky  do „Beatusbergu“, později „ Charterhouse“ (Kartouzy) v Hügel v Koblenzi. Tam byl postaven benediktinský klášter, který byl 1315 změněn na kanonikát. Ten byl 1331 převeden kartuziánskému řádu a 1802 rozpuštěn. 1818 jej získali Prusové, kteří zde postavili Pevnost velkovévody Konstantina. Ortwin Reich představuje pestrou historii tohoto kopce v Koblenci  v jeho eseji Beatusberg. Hrob Banthus je ve stejnojmenné kapli katedrály v Trevíru z 960, sloužící jako soukromá kaple Generalního vikariátu. Je mu také zasvěcen seminář v Trevíru z 1592. Opat Eberwin z Tholey psal 1030 o množství zázračných uzdravení na hrobech bratří.