Edigna z Puchu

Edigna (z Puchu) svatá (blahoslavená?)

* Ve Francii (?). Podle legendy pocházela z francouzského královského rodu, byla snad dokonce dcerou krále Jindřicha I., který ji chtěl patřičně provdat. Ona se ale pro zachování panenství oblékla do chudobného oděvu, opustila svou vlast a vydala se do Bavor. O místě jejího pobytu prý rozhodlo boží znamení – voli, táhnoucí její vozík, náhle zůstali stát a začal vyzvánět zvon. Usadila se tedy v Puchu u Fürstenfeldbrucku jako poustevnice a obývala vykotlanou lípu u místního kostelíka. Žila tu 35 let svatým životem jako kajícnice a poustevnice. Učila poutníky číst, psát a vyučovala je základům křesťanské víry. Byla i rádkyní (vč. problémů s chovem dobytka). Měla mít i dar zázraků. Již za života ctěna. (Že byla dcerou krále není příliš pravděpodobné, takový případ není u obou francouzských králů, kteří přicházejí v úvahu, zaznamenán. Snad šlechtického původu – když mohla učit číst a psát. Pokud by byla dcerou Jindřicha I., byla by nemanželské dítě a pravděpodobně by pocházela z jeho třetí manželky Anny Kyjevské a narodila by se 1052 – 61, uprchla by 1074 v mladém věku a zemřel by 1109 ve věku 47 až 57 let. Současně by byla vnučkou sv. Vladimira a Jaroslava Moudrého, velkovévody Kijevského, do značné míry zodpovědného za christianizaci Ukrajiny a Ruska. Je nepravděpodobné, že by byla dcerou krále Filipa, neboť jeho první dítě se nenarodilo dříve, než asi 1078.) + 26. 2. 1109 v Puchu. Po smrti mnoho zázraků na lidech i na hospodářských zvířatech. Po smrti vyvěral u její lípy léčivý olej. Když jej chtěli začít využívat obchodně, zdroj vyschl. Její ostatky leží ve schránce na levém oltáři v kostele v Puchu. První zmínka 1347 s dokumentem o smrti císaře Ludvíka IV., který zemřel u Puchu. 1554 píše Johannes Aventinus v Annales Ducum Boiariae, že Edigna byla pohřbena v Puchu. 1624 napsal jezuita Matthew Rader v díle Bavaria Sancta et Pia příběh jejího života po vyšetření jejích ostatků (okolo 1600). Uvádí zázračná uzdravení na přímluvu Edigny v období 1590 – 1616. Pouti nejen z blízkého kláštera Fürstenfeld, navštěvovány dámami (např. první manželka Maxmiliána I. bavorského Elisabeth Lotrinská se až do smrti 1633 účastnila každoročně). Nicméně uctívání vždy zůstalo omezeno na okolí. Byla a je místní svatá, byla uctívána okolí v okruhu asi 25 km.  Stará, „tisíciletá“ lípa na hřbitově v Puchu je označována jako Edignina. (Podle některých se její stáří odhaduje na 1200 let. Byla by tedy stejně stará jako kostel z 8. stol., zasvěcený tehdy archanděli Michaelovi. Kostel a lípa jsou tak blízko u sebe, že se dotýkají. Legenda má zřejmě vazbu na silný germánský kult stromů, proti němuž zde Církev dlouho bojovala. Vazba mezi Edignou a lípou je mezi křesťanskými světci výjimečná. Její legenda je důkazem pokračujícího vlivu pohanských myšlenek v křesťanské církvi a také příkladem integrace starého s novým pokladu víry.) 1978 objeven při renovaci kostela Sv. Šebestiána, který bezprostředně sousedí s Edigninou lípou (hlavním místě Edignina uctívání), prázdný hrob (ostatky vyňaty 1600), umístěný za oltářem předchozí stavby. Ten se považuje za Edignin hrob Ostatky dnes uchovávány ve skleněné schránce v pušském kostele. Každých 10 let v Puchu hra o Edigně, poslední 2009. Edigna, ačkoli nebyla nikdy kanonizována, je v podkladech Lateránské univerzity v Římě uváděna jako blahoslavená. Je uctívána také ve východních (i pravoslavné) církvích. Patronka proti zvířecím chorobám a krádežím (či ztrátám). Znázorňována je buď ve své duté lípě nebo na volském vozíku.