Korbinián

Korbinián (z Freisingu) svatý

* kolem 680 (70) u Chartres (Chartres – Arpajon) ve Francii jako syn Valdegise (zemřel před synovým narozením) a Korbiniany keltského původu. Stal se vzdělaným mladým mužem, který měl zálibu v modlitbě a duchovní četbě. Po smrti matky, kolem 701, odešel na opuštěné místo se starou kaplí sv. Germána poblíž francouzského Melunu a zřídil si zde poustevnu. Asi přes deset let žil v modlitbě a odříkání, přičemž část dne věnoval návštěvníkům, s nimiž se modlil, předčítal jim a vykládal poučení. Pro některé se stal rádcem, mnozí ho prosili o přímluvu u Boha. Po 710 poustevnu opustil a vydal se na pouť do Říma. Při setkání s papežem mu vylíčil svůj život i přání pokračovat poustevnickým životem v blízkosti Petrova hrobu. Konstantin I. zvážil jeho schopnosti, poukázal na nedostatek věrozvěstů a povážlivost rozhodnutí stranit se života, když by se mohl ve službě pro druhé stát užitečnějším. Po přemluvení k misijnímu působení ho vysvětil na biskupa. Na cestu dostal zplnomocnění kdekoliv hlásat evangelium a také „pallium“ – odznak hodnosti. Po návratu do Francie se při hlásání evangelia setkával se zhrublými mravy šlechty a s morálním úpadkem lidu. Začal boj s náboženskou vlažností plnou pověr i nesvárů mezi těmi, kteří k sobě patří. Míval ohnivá kázání, s jimiž nejen vzbuzoval pozornost, ale i přesvědčoval ke křesťanskému životu. Přijal také pozvání říšského správce Karla Mertella, aby kázal na jeho dvoře, ale o pocty nestál. Sám se prý stále cítil přitahován poustevnickým životem, avšak už v něm nenacházel klidu. Jeho povolání bylo jinde. Při jedné své cestě potkal odsouzeného zloděje Adalberta, vedeného k šibenici, a rozhodl se získat pro něj milost. Promluvil s ním, smířil s Bohem a po žádosti o odklad popravy spěchal vyžádat milost i u říšského správce. Bylo mu vyhověno, ale po návratu již Adalbert visel na oprátce. Korbinián mu však po sejmutí položil ruku na hruď a on ožil. Další legendární příběh se týká cesty do Říma. Při přenocování u Brennerského průsmyku v Tyrolsku, Korbinián ráno uviděl jak medvěd požírá zbytky koně, který předtím nesl zavazadla a tak medvědovi nařídil nést je dál za něj. Zkrotlý medvěd pak Korbiniána doprovázel a dostal se nakonec mezi jeho atributy. Cestu do Říma tentokrát konal přes Rýn, Bavorskem, se zastávkou u vévody Theoda II. a pak u jeho syna Grimoalda na hradě Freising (a hlásal přitom Boží slovo). Ten jej chtěl přimět, aby z Bavor neodcházel a zůstal zde jako biskup, ale pak mu dal na cestu do Tridentu k longobardskému králi Luitprandovi ochranný doprovod. V Římě (717) ani papež Řehoř II. nesouhlasil s jeho přáním odejít do kláštera a řekl, že se nemá bránit výkonu povolání, k němuž má od Boha schopnost a sílu a podle jeho vůle má nadále vykonávat svěřený úkol. Připomněl Korbiniánovi slova, která on sám říkával druhým: „Poslouchat je lepší než oběť“. Korbinián se stal jedním z prvních biskupů ve Freisingu. Ve své diecézi potíral horlivě pohanství. Ve Freisingu na hoře, kde již byl kostel, nechal postavit kostel na počest sv. Štěpána a hora Tetmons dostala název Weihenstephan. Vedle tohoto chrámu založil klášter pro jeho duchovenstvo, ve kterém žili společně v souladu s pravidly sv. Benedikta. Na hoře ve Freisingu byl již kostel PM. Ten se stal biskupskou katedrálou a tak to zůstalo až do dnešních dnů. Vedle tohoto chrámu postavil Korbinián ještě kostel sv. Benedikta a obydlí pro sebe a jeho duchovenstvo. Potíral pohanství. Prosazoval také zásady církevního řádu proti Grimoaldovu sňatku s Pilitrudou (Plektrudou?), mladou vdovou po jeho bratru. Grimoald se po 40ti dnech rozhodl poslechnout biskupa, který chtěl v opačném případě odejít. Grimoald pak ale bez Pilitrudy nevydržel. Ona současně osnovala plán na zavraždění biskupa, protože Korbinián nepřestával s napomínáním a povzbuzováním k dobrému. Pilitrudinu pomstychtivost zvýšila příhoda její známé, které biskup odňal značný honorář za magické uzdravení dítěte a rozdal ho chudým. Varován ujel krátce předtím než do jeho domu vstoupil najatý vrah. Korbinián pak i přes Grimoaldovy prosby se zdržoval pod ochranou Luitprandovou v Maysu nebo Kainsu v jižních Tyrolích (kde léta předtím, během své cesty do Říma, založil malý klášter). Grimoaldovi vzkázal, že jednal po příkladu Eliáše, který unikl nástrahám Jezábel. Přidal i varování před trestem, které se naplnilo. Po čase Korbiniána přivedl zpět do Freisingu Grimoaldův nástupce Hugibert a byl zde nadšeně přijat. Ale již brzy, 8.(9.) 9. okolo 725, podlehl srdeční chorobě, byl na své přání pohřben v jižních Tyrolích v kostele sv. Valentýna. Zpětné přenesení ostatků do Freisingu do katedrály PM 765 z rozhodnutí sv. Bonifáce. Dnes ve zlaté schránce na jeho sarkofágu tohoto jednoho z nejpozoruhodnějších chrámu Německa. Patron arcidiecéze Mnichov – Freising. Znázorňován jako opat, biskup, kněz či mnich, s modelem kostela nebo knihou, často medvědem.