Dagobert II.

Dagobert II. svatý

Počátky Dagobertova života znějí jako středověká legenda či pohádka, ale jde o dobře zdokumentovanou historii. * kolem 652 jako dědic království Austrasie (záp. Německo a vých. Francie). Když 656 zemřel jeho otec Sigibert III (631 – 656), austrasijký král z Merovingianské linie), snažil se vládnoucí majordomus Grimoald (syn Pipina I.) malého čtyřletého Dagoberta odstranit z možnosti vládnout (když byl Sigibert ještě bezdětný, přijal Grimoaldova syna Childeberta za vlastního). Že by k tomu mělo dojít únosem (směřujícím posléze k zabití), to se jeví spíše jako výmysl, mající mj. vysvětlit mlčení Dagobertovy matky Chimnechildy. Dagobertovi byla zřejmě vystříhána tonsura jako označení jeho nezpůsobilosti pro královský majestát a byl deportován. Chimnechilda možná dokonce s Grimoaldem ve snaze o prosazení jeho syna Childeberta spolupracovala, snad v naději, že později se sňatkem její dcery Bilichildy s Childerikem II. se austrasijské dědictví vrátí do jejího rodokmenu. Existuje ale i možnost, že Chimnechilda nebyla Dagobertovou matkou, což by její přístup zcela vysvětlovalo. Dagobert byl dán do péče Desideria, biskupa v Poitiers, kde byla katedrální škola. A nakonec byl poslán do Irska, zřejmě do kláštera Hill of Slane nedaleko Dublinu. A zde, ve škole připojené ke klášteru, získal vzdělání, které bylo v tehdejší Francii jinak nedosažitelné (do Anglie, vzděláván u královského dvora). Stará (zřejmě nepřesná) tradice líčí, že se během tohoto vyhnanství (666) oženil s Mechthildou, anglosaskou princeznou (dcerou Irmina a Aduly Falcké?). Snad navázal i přátelství se svatým Wilfridem, biskupem v Yorku, který mu následně pomáhal. Mezitím se šlechtici Austrasia odvolali k Clovisi II., králi Neustrie, který vyhnal uchvatitele Grimoalda a Childeberta, a přidal Austrasii do svého království. Datování těchto událostí je velmi zmatené, došlo k tomu snad mezi 657 a 661, pod Clotairem III., Clovisovým synem. Po řadě chaotických událostí, bojů, došlo nakonec (675) k prosazení Dagobertových nároků na vládu v části zemí – území podél Rýna. Tradice líčí, že je řídil s jemností a zbožností, na základě zkušeností z mládí. Zdá se však, že vládu spíše ponechával na majordomovi, zatímco on sám se více zabýval zakládáním kostelů a klášterů, včetně Surbourgu a Wissembourgu v Alsasku, kde byl vévodou jeho bratranec. Nicméně byl to nepochybně dospělý, inteligentní, vzdělaný a samostatný muž. Do divokých událostí té doby už ale neměl další příležitost zasáhnout, protože byl kolem 23. 12. 679 zavražděn při lovu v blízkosti Stenay-sur-Meuse v Ardenách, pravděpodobně na rozkaz majordoma Ebroina. Pohřben ve Stanay u Verdunu. Je považován za mučedníka. Kult se rozšířil do Lotrinska a Alsaska. Již 1068 byl uctíván jako „Svatý Dagobert“. Později legendy spojily s dalším Dagobertem (+ 638). ??? Jeho manželka byla sv. Irmina z Trevíru a dcery sv. Adéla z Pfalzelu a sv. Plektruda, vnučka sv. Notburga z Kolína. ??? Zobrazován většinou s hřebíkem či hrotem kopí.