Adaldag

Adaldag (Adelgis, Adelger, Adalgag) svatý

* snad 900 v Sasku z šlechtického rodu, žák Adalwarda, biskupa z Verden. 927 se stal kanovníkem v Hildesheimu. Císař Otto I. ho učinil hned po svém nástupu (936) svým kancléřem a notářem a po smrti arcibiskupa Unniho ho dosadil na uprázdněné místo. Od 937 byl tedy 7. arcibiskupem diecéze Hamburk – Brémy. Žádný z předešlých biskupů nevládl tak dlouho a neudělal pro diecézi tolik, ale jeho úspěch byl částečně i výsledkem práce jeho předchůdců a příznivých okolností. Za něj metropole získala (založil) své první sufragánní diecéze v Ribe, Schleswigu, Aarhusu a Odense a byla k ní také začleněna slovanská území Aldenburg (dnešní Oldenburg in Holstein, nezaměňovat s Oldenburgem, který patřil k diecézi Verden). Bránil se úspěšně obnovenému úsilí Kolína n. R. získat soudní pravomoc nad Brémami (snad i padělanými listinami). Získal řadu privilegií v jurisdikci, držení půdy, obchodu, díky svým úzkým vztahům s císaři, zejména s Ottou I., kterého doprovázel na cestě do Říma a zůstal s ním 961 – 965 a je zmíněn jako císařův hlavní poradce v době jeho korunovace v Římě. Po návratu Adaldaga do Hamburku stále udržovali vztahy a jeho výsady byly později potvrzeny Ottou II. a regentem Ottou III. 964 nabídl exil v Hamburgu pro kontroverzně zvoleného papeže Benedikta V. Pozdější roky jeho života byly poznamenané vpády Dánů a Slovanů na severu. Po plodném životě + 28. (29.) 4. 988 snad v Hamburgu.