Arno ze Salzburgu

Arno (Arnold, Arn, Aquila) ze Salzburgu svatý

* okolo (po) 740 (50) v Isengau v Bavorsku, pocházel z bavorské šlechty a dostalo se mu vzdělání v klášteře sv. Zena v Isen a pod vedením Ariba na katedrální škole ve Freisingu. 765 se stal jáhnem kolem 777 vysvěcen na kněze ve Freisingu a krátce nato (778) vstoupil do benediktinského řádu do kláštera Erno (Elnon) ve Flandrech (nyní St-Amand-les-Eaux), kde žil bez slibů, a 782 se stal opatem. Byl stále v aktivním kontaktu na císařský dvůr v Cáchách a přátelil se s Alcuinem. Brzy dostal ještě větší úkol. Odešel do Salzburgu, stal se tam opatem u sv. Petra a 785(6) byl na přání Karla Velikého jmenován biskupem nejrozlehlejší diecézi říše salzburgské. 787 se neúspěšně pokusil u papeže v Římě zprostředkovat ve sporu mezi vévodou Tassilem III. Bavorským a Karlem Velikým. Po 788 byl Tassilo sesazen a Bavorsko se stalo součástí Franské říše. Arno byl důvěrníkem Karla Velikého. Ten 790 potvrdil Arnovi rozsah církevních držav v Salzburgu. Jménem Karlovým Arno 797 cestoval do Říma k papeži Lvu III. Na základě žádosti několika bavorských biskupů a podpory Karla Velikého byla zřízena dosud postrádaná bavorská církevní provincie a Slzburgská diecéze se stala její metropolitní diecézí a Arno pak 798 jejím 1. arcibiskupem. Jeho vliv jako arcibiskupa sahal do Korutan k ústí Drávy a Dunaje nedaleko Osijeku, na východ k řece Rábě (k Avarům). Arcidiecéze se tak táhla od Chiemgau k Tise, Dunaji a Drávě. Arno se staral o misie na území dnešního Korutan a Chorvatska a – jako Paulinus z Aqulileie – u Avarů a jmenoval pro tyto oblasti regionální biskupy. Podílel se také na začlenění Bavorska a bavorské církve do Franské říše. Arnovým základním zájmem byla pastorační péče a ekonomické zabezpečení jeho diecéze, a podpora vzdělávání prostřednictvím výstavby knihovny v klášteře sv. Petra v Salzburgu, kam si shromáždil žáky Alcuin, který napsal asi 150 publikací. Vytvořil sbírku Alcuinových dopisů a dal podnět ke vzniku historiografie Salzburgu. Karel Veliký (u jehož dvora nějaký čas pobýval a kde byl učencům znám jako Aquila) ho požádal, aby 799 doprovodil papeže Lva III. zpět do Říma, aby se tam očistil, a jeho protivníky do vyhnanství k franckému dvoru do Paderbornu. 800 byl pak přítomen korunovaci Karla Velikého a 811 podepsal jeho závěť. Staral se o rozkvět církve vzděláním a podporováním chudých, předsedal několika bavorským synodám svolaným kvůli zlepšení stavu místní církve. S pomocí jáhna Benedikta vypracoval asi 788 katalog pozemků a vlastnických práv náležejících církvi v Bavorsku. V Salzburgu se zastavili Karel Veliký i papež Lev III. cestou z návštěvy Německa. Arno byl jeden z nejučenějších mužů doby, byl ozdoben křesťanskými ctnostmi a věnoval se modlitbám. Jako biskup byl plný horlivosti pro slávu Boží a Církve, plný lásky k podřízeným, a zejména vůči chudým. Věrně pečoval o duchovenstvo a byl neúnavný v hlásání Božího slova. Obnovena byla ustanovení ohledně desátků a jjich použití (biskupovi, pro kostely, pro chudé a pro duchovního). Budoval diecézi, budoval kostely, ale zasloužil se třeba i o město Salzburg vybudováním vodovodního potrubí, přivádějícího vodu do města, čímž bylo natrvalo zabráněno nedostatku vody. Zdá se, že brzy po smrti Karla Velikého se Arno stáhl z aktivního života, ovšem arcibiskupství vedl dál až do + 24. 1. 821 v Salzburgu. Jeho ostatky byly pohřbeny v katedrále u oltáře Máří Magdalény do země. Nad jeho hrobem byl nápis: „ V roce 821, 24. ledna, zemřel úctyhodný otec a pan Arno, první arcibiskup diecéze salzburgské, který si zaslouží být nazýván svatým.“