Kunigunda

Kunigunda (Kunhuta) svatá

* kolem 980. Jejím otcem byl Siegfried, hrabě z Lützelburgu (Lucemburk), a matkou Hedvika. Kunigundě dali důslednou a hlubokou křesťanskou výchovu. Když měla přibližně dvacet roků (999), vdala se za vévodu sv. Jindřicha Bavorského, který byl po smrti císaře Otty III. 1002 v Mohuči korunován arcibiskupem Mohučským Willigisem za německého krále. O měsíc později byla v Paderbornu korunována i Kunigunda. 1014 se Jindřich stal i římským císařem a Kunigunda císařovnou. Císařskou korunu získali v Římě z rukou papeže Benedikta VIII. Po návratu do vlasti zodpovědně plnil povinnosti císaře. Kunigunda zase žila skrytým životem. Její pokoj byl zařízen velmi skromně. Štědře podporovala chudé a přijímala kohokoliv z poddaných. O jejich manželství se vedly hlavně na začátku 20. stol. mnohé polemiky. V některých historických textech, na kterých je i pečeť papeže Inocence III., se mluví o panenském slibu, který údajně Jindřich s Kunigundou složili. Jejich manželství se označuje jako „manželství sv. Josefa“. ((Legenda: Léta štěstí vystřídalo období zkoušek, o které se postarali zlomyslníci rozvířením pomluv o nepravdivé Kunigundině nevěře. Pro císaře to byla rána a Kunigunda, vědoma si své neviny, na ně nedbala a mlčela. Pomluvy se však rozrůstaly, císaře znepokojily a obecnému pohoršení bylo zapotřebí udělat přítrž. V té době byla právním prostředkem tzv. ordálie neboli „Boží soud“, pro který se rozhodli. Podle apoštolské stolice při většině ordálií šlo o pokoušení Boha, ale zde šlo o čest jemu zasvěcených osob, které měly vliv na mravní život ostatního lidu a o skutečné pohoršení, proto nešlo o pokoušení, ale o projev důvěry. Středověké soudy toho druhu se zakládaly na pevné víře a důvěře, že Bůh nedopustí, aby na světě nevinnost podlehla, i když by měl v její prospěch zakročit zázrakem. Bylo rozhodnuto, aby Kunigunda kráčela 15 kroků bosýma nohama po rozžhavených radlicích. Provázena císařem, knížaty, svědky a zástupem lidu účastnila se předem mše sv., při níž přijala Tělo Páně, a pak nad ní kněz vykonal předepsané modlitby a byly učiněny přípravy k provedení právní očisty pomocí devíti rozžhavených radlic v těsné řadě. S pevnou myslí po nich císařovna bosky přešla bez nejmenších popálenin. Lid se rozjásal a velebil Boha i ctnost milované císařovny, které si ještě více vážil a císař ji veřejně odprosil za podezření, které bylo zázrakem vyvráceno. Ona sama se nakonec ještě přimlouvala za své pomlouvače.)) Na základě těchto historických dokumentů byl Kunigundě připsán titul „panna“. Podle jiných moderních autorů však toto označení nekoresponduje s údaji, které zaznamenali součastníci Jindřicha a Kunigundy. Podle nich to bylo asi tak, že císař Jindřich zjistil, že manželka je neplodná. Německé manželské právo, které bylo trpěné Římem, tehdy umožňovalo v takových případech propustit manželku. Ale císař nechtěl použít toto právo. Dal přednost společnému životu se zbožnou manželkou, i když bez potomstva. Zřejmě na základě toho, že oba žili velmi pěkně a bez dětí, vznikla legenda o slibu čistoty. 1007 Kunigunda iniciovala vznik diecéze Bamberg a s pomocí císaře dala postavit v Bambergu dóm a 1017 založila benediktinský klášter v Kaufungenu v Dolním Hesensku nedaleko Kasselu (dnes se opatství jmenuje Oberkaufungen a kostel je protestatntský). (Viděla, že biskupové, kteří byli dosazení pod tlakem světských vrchností, byli často nehodní; přispěla k obnově církevního života tím, že jejím vlivem byli dosazováni zbožní a učení biskupové.) 1024 Jindřich zemřel. Kunigunda toužila stáhnout se do kláštera. Na první výročí jeho smrti – 1025 – se konalo posvěcení chrámu v klášteře v Kaufungenu. Císařovna pozvala mnohé biskupy, dvořany a rytíře. Tam k úžasu všech po evangeliu v plném lesku drahocenných šatů přistoupila k oltáři, drahocenný plášť si svlékla a oblékla se do černeho řeholního roucha. Dala si ostřihat vlasy a biskup ji zahalil hlavu závojem. Nasadil jí prsten a uvedl do cely v klášteře. Její majetek se použil na stavbu klášterů, na ozdobu chrámů a jako podpora pro chudé. V klášteře strávila posledních 15 let života. Důsledně vykonávala všechny práce, prostě se stravovala a starala se o chudé. + 3. 3. 1033/39/40 v Kaufungenu. Podle přání ji pochovali v chudých šatech vedle manžela v katedrále v Bambergu. Její hrob oslaven mnoha zázraky. Za svatou vyhlášena 1200. Patronka bamberského arcibiskupství, těhotných, nemocných dětí.