Dietlinda

Dietlinda (Theödelinde, Dietlind, Theodelinde, Theodelind, Theudelinde) svatá

* 570 v Bavorsku. Dcera vévody Bavorského Garibalda I. a jeho manželky Waltrady (dcery langobardského krále Wacha). Dceru přislíbili franskému králi Childebertovi II., ale tento záměr nevyšel. 588 napadl Childebert II. Lombardii, ale byl poražen Authariho armádou. Authari nyní hledal alianci s Bavorskem, která byla zpečetěna zasnoubením s Dietlindou. Ve Veroně se za jásotu obyvatel slavila 589 svatba, hlavním městem království a sídlem manželů se stala Monza. Dietlindin bratr Gunduald byl Autharim jmenován vévodou z Asti. Langobardi byli stoupenci arianismu, jejich konverze ke katolicismu byla cílem papeže Řehoře Velikého a k tomu mohla pomoci i Dietlinda, s níž udržoval korespondenci. Podporovala víru zakládáním kostelů a klášterů, mj. baziliky sv. Jana v Monze, i podporou misií. Ale Authari zakázal pokračovat ve křtění Lombarďanů podle katolického obřadu. 590 Frankové opět zaútočili na Lombardii, nyní ve spojenectví s Byzantinci, ale útoky se nezdařily. Před finální mírovou dohodou Authari 590(89) zemřel v Pavii a věřil, že byl otráven. Po jeho smrti se provdala znovu, tentokrát za Agilulfa, vévodu Turínského, který 591 vstoupil v Miláně na osiřelý Lombardský trůn. Tímto sňatkem získal langobardskou královskou korunu. I ten stál pevně na straně arianismu. Agilulf přijal politiku dobývání a zaměřil energii zejména proti Byzanci, ale také na boje o dolní Itálii. 593 stál u Říma, ale nakonec byla 599 uzavřena mírová smlouva, zřejmě za rozhodujícího vlivu Dietlindy. Agilulf žádal o ovlivnění přístupu papeže k Lombardii, dovolil některým uprchlým katolickým biskupům návrat a vrátil zabavený církevní majetek. Papež Řehoř viděl Dietlindinu práci a poslal jí v ampulích olej z lamp u hrobů římských mučedníků, lahvičku s krví Spasitele a prsní kříž ze zlata a křišťálu, který obsahuje relikviář s fragmentem kříže Kristova, který je dnes k vidění v katedrále v Monze (a 4 knihy). Dietlindu podpořil i prchající sv. Kolumbán a jím (za významné Dietlindiny podpory) založený slavný klášter Bobbio, který se stal centrem boje proti arianismu a pohanství. Agilulf stále více toleroval misionářskou práci své manželky a nakonec také sám konvertoval ke katolicismu. Lidé z Lombardie, kteří dříve podléhali herezi arianismu, připojili se poté (již připraveni Dietlindou a jejími pomocníky) k vyznání královské rodiny. Agilulf zemřel po 25 letech vlády 615(6) (jako první lombardský král přirozenou smrtí). Jejich syn Adaloald byl pokřtěný a vzdělaný, v době jeho nezletilosti vládla matka jako regentka. Pokračovala v šíření pravé víry, přesto, že se proti ní postavili ariánsky smýšlející šlechtici. Po devíti letech vlády odevzdala žezlo synovi, který se tím stal prvním křesťanským panovníkem Longobardů. Ale po několika měsících zbavil 626 mladého panovníka vlády turínský vévoda Ariovaldo. Teodolinda se synem museli utéct. Přešli do Ravenny, kde se skrývali pred nepřítelem. Dietlinda + 22. (28.) 1. 627(8) ve Varenně u jezera Como, zřejmě stářím (Adaloaldo byl pak pravděpodobně otráven) a její ostatky jsou v katedrále v Monze (v sarkofágu za oltářem v její kapli vlevo vedle hlavního oltáře). (Železná langobardská královská koruna, kterou bývali němečtí králové korunováni za krále Itálie, je uchovávána ve svatostánku vedle Nejsvětější Svátosti. 1355 jí byl korunován také Karel IV.) Dietlinda uctívána jako svatá, byť oficiálně její kult nebyl potvrzen. Zobrazována jako královna s korunou, někdy též jak vyučuje dva mladíky.