Rupert Mayer

Rupert Mayer blahoslavený

* 23. 1. 1876 ve Stuttgartu a tam i vyrůstal. Měl bratra a čtyři sestry. Jeho rodina podnikala. Byl to v mládí velmi talentovaný houslista a jezdec. Po střední škole studoval filozofii a teologii ve Freiburgu, Mnichově a Tübingenu. 1899 vysvěcen na kněze, působil ve Spaichingenu a Stuttgartu. 1900 vstoupil do SJ. Od 1906 se stěhoval (Německo, Švýcarsko a Nizozemsko) jako lidový misionář. Od 1912 se v Mnichově staral o přistěhovalce. Od 1914 dobrovolně kaplanem v 1. sv. válce. Původně byl přiřazen do vojenské nemocnice, ale chtěl být blíž vojákům a byl poslán na fronty ve Francii, Polsku a Rumunsku jako divizní kaplan. Byl ve velké úctě jak katolických, tak nekatolických vojáků. Na bojišti se plazil mezi vojáky, mluvil s ními a vysluhoval jim svátosti. Když byl varován, že vystavuje svůj život nebezpečí, odpověděl jednoduše – můj život je v Božích rukou. 1915 byl prvním polním duchovním, který dostal Železný kříž za statečnost. 1916 ztratil levou nohu nad kolenem poté, co byl zraněn granátem (přikryl svým tělem těžce zraněného vojáka, aby jej chránil, utrpěl životu nebezpečné zranění a poté následovalo několik amputací). Vrátil se do Mnichova na ozdravný pobyt. Působil jako kazatel. 1921 jmenován předsedou již 300 let působící mužské Mariánské kongregace v Mnichově. Někdy měl až 70 kázání za měsíc. 1933 se Hitler stal kancléřem a mj. začal zavírat kostely a zahájil kampaň s cílem pomluvit řeholníky apod. Rupert Mayer se vyslovoval proti tomuto pronásledování z kazatelny sv. Michala v centru Mnichova, a protože měl ve městě silný vliv, nacisté jej museli tolerovat. 1937 mu gestapo nařídilo přestat mluvit na veřejnosti, ale on pokračoval v kázání. Vyslovil se proti antikatolické kampani a bojoval proti nacistické politice. Kázal, že člověk musí poslouchat Boha více než lidi. Rozhodně se vyslovoval proti zlu nacistického režimu. Před jedním z Hitlerových zvláštních soudů prohlásil, že navzdory uloženému zákazu budu kázat dále, i když státní orgány považují kazání za trestné činy a zneužívání kazatelny. Jeho protesty proti nacistům mu přinesly několikrát pobyt ve vězení Landsberg a pak sedmiměsíční pobyt na samotce v koncentračním táboře Sachsenhausen za porušení zákazu politické činnosti duchovních. Když už vážil jen 50 kg byl propuštěn za podmínky, že mu představení zakáží kázat. Od konce 1940 byl tedy internován v klášteře Ettal, hlavně proto, že nacisté se obávali, že kdyby zemřel v koncentračním táboře, stal by se mučedníkem. Žil tam až do osvobození v domácím vezení (a tuto svoji situaci, kdy byl podle vlastních slov „zaživa mrtvý“, nesnášel příliš dobře). S americkou armádou se vrátil do Mnichova, kde byl uvítán jako hrdina. Čas ve vězení a v koncentračním táboře a dosud vydané síly si vybraly svou daň. + 1. 11. 1945 na svátek Všech Svatých na mrtvici, když slavil u sv. Michala v Mnichově mši sv., tváří v tvář věřícím. Hospodin, Hospodin, Hospodin, byla jeho poslední slova. V doprovodu tisíců truchlících byl nejprve pohřben na jezuitském hřbitově v Pullachu. Vzhledem k stálým proudům poutníků byly jeho ostatky přeneseny 1948 do Mnichova a uloženy ve spodním kostele v Bürgersaalu, kostela Mariánské kongegace, kde pokračovala jeho popularita jako hrdiny bavorského přímluvce. Od jeho smrti voláno po blahořečení. Blahořečen 1987 v Mnichově (v aktech zaznamenáno přes 40 tis. vyslyšení modliteb). Jeho hrob navštívil Jan Pavel II. i Benedikt XVI. Věřící mají naději na svatořečení, které ale vyžaduje zázrak. V Bavorsku po něm pojmenované četné ulice, školy, 2006 mu zasvětila kapli Fordhamova Universita na Manhattanu, New York.