Friedrich Spee von Langenfeld

Friedrich Spee von Langenfeld blahoslavený

* 25. 2. 1591 v Kaiserswerthu v Düsseldorfu v šlechtické rodině vysokého městského úředníka v Kolíně n. R. Dostalo se mu dobrého vzdělání a roku 1610 proti vůli svých rodičů vstoupil do noviciátu jezuitů v Trevíru. Kvůli moru byl přeložen do Fuldy, kde také složil řeholní sliby. Po tříletém studiu filosofie ve Würzburgu absolvoval dvouleté teologické studium v Míšni. Chtěl se zřejmě stát misionářem, po kněžském svěcení a zakončení studia však začal vyučovat jako profesor filosofie na jezuitské univerzitě v Paderbornu (Speyru a Kolíně n. R.). 1628 dostal za úkol účastnit se katolické reformace v Peine. Byl poměrně úspěšný, sociálně se zde angažoval, avšak přesto narazil na odpor a 1629 byl na něj spáchán atentát protestantským fanatikem, při němž byl nebezpečně raněn. Po dlouhém léčení se uzdravil, ale nikdy se z útoku úplně nevzpamatoval. Později se věnoval výuce morální teologie v Paderbornu. Během běsnících honů na čarodějnice sloužil domnělým čarodějnicím jako zpovědník. Odmítal čarodějnické procesy a 1631 proti nim anonymně vydal pojednání Cautio criminalis. Jeho autorství však nezůstalo utajeno a pro silnou kritiku svého spisu byl (měl být) za trest dočasně propuštěn z jezuitského řádu. Druhé vydání Cautio (1632) však zřejmě vydáno z podnětu provinciála jezuitů. Nakonec poslán jako profesor kazuistiky (morální teolog) do Trevíru. Během válečných zmatků byl i zpovědníkem uvězněných a nemocných, staral se o propuštěné zajatce. Později rehabilitován. Nakazil se při ošetřování zraněných vojáků nakažených morem (epidemickou horečkou) a + 7. 8. 1635 v Trevíru. Byl pohřben v kryptě zdejšího jezuitského kostela. 1980 jeho ostatky uloženy do nového sarkofágu s jednoduchým nápisem P. Fre Spe (pater Friedrich Spee). Byl to jeden z významných spisovatů jezuitského řádu (významný duchovní lyrik raného baroka, duchovní spisovatel), vystupoval proti čarodějnickým procesům a nabádal k velké opatrnosti při vynášení rozsudků (rozhodujícím způsobem přispěl k ukončení honů na čarodějnice). Morální teolog. V době, kdy hony na čarodějnice běsnily v největší míře, se Friedrich odvážil postavit se jim ve svých přednáškách a v knize Cautio criminalis, seu de processibus contra Sagas Liber. Argumentoval tím, že se člověk nařčený z jakéhokoli sebevíce vykonstruovaného zločinu se na mučení nejspíš přizná, a tak bude nespravedlivě odsouzen. Jako zpovědník mnoha obětí čarodějnických procesů byl přesvědčen o jejich nevině a věděl o ukrutnostech čarodějnických procesů. Cautio criminalis bylo přeloženo do mnoha jazyků a vybroušenou argumentací a rétorikou nakonec pomohlo ukončit tyto procesy. Kniha se stala také pro římskou inkvizici důležitým argumentem, proč pronásledování domnělých čarodějnic ukončit. V knize položil některé ze zásad moderního evropského práva, např. „nelze odsoudit toho, jehož vina není bezpečně prokázána“. Speeovo hlavní lyrické dílo je sbírka duchovních písní Trutznachtigall (Vzdoroslavík). Ukazuje se v ní jako vynikající a originální barokní básník. Kniha se stala vzorem přední lyrické sbírky českého baroka, Zdoroslavíčka jezuity Felixe Kadlinského. Dále je Spee autorem mnoha kostelních písní, které lze dodnes nalézt v kancionálech různých křesťanských církví. Na žádost představené jednoho řeholního společenství složil pomůcku k modlitbě a rozjímání na každý týden roku Güldenes Tugend-Buch (Zlatá kniha ctnosti). Nejde jen o zbožné texty, ale o návody k jednání, které mají vyrůstat ze tří božských ctností – víry, naděje a lásky. Tuto knihu si zvlášť oblíbil Gottfried Wilhelm von Leibniz, který sepsal předmluvu k jejímu francouzskému vydání.