Benno z Míšně

Benno z Míšně svatý

Kromě těch, kteří sledovali zištné cíle či využívali násili, existovali mnozí němečtí biskupové a kněží, kteří se starali o to, aby získali potlačované Slovany ke Kristově víře apoštolskou cestou. Z těchto nezištných věrozvěstů, nadšených opravdovou křesťanskou láskou a horlivostí pro věčnou spásu ubohých pohanských Slovanů, vynikl nejvíce apoštolský míšeňský biskup sv. Benno. * 1010 snad v Hildesheimu v Německu jako druhý syn saského hraběte Bedřicha z Bullenburgu a jeho manželky Bezele, za panování Jindřicha II. Otec měl rozsáhlé statky v Dolním Sasku. Benno byl asi od šesti let u místního biskupa a pozdějšího světce Bernwarda, který byl jeho příbuzným a přislíbil chlapcovu dobrou výchovu a zajištění vzdělání. Toho se mu dostávalo v Hildesheimu od zdejšího převora kláštera sv Michala Vigera. Biskup Bernward strávil posledních pět let v nemoci upoután na lůžko a jeho útěchou byl Benno, který u něho trávil hodně času. Toho důrazně nabádal k ctnostnému životu a uděloval mu otcovské rady. Když zemřel, měl Benno 12 let a pak pokračoval ve vzdělání. Ve dvaceti mu zemřel otec a on s matčiným souhlasem vstoupil do benediktinského kláštera sv. Michaela v Hildesheimu (1031). Žil asketicky, byl trpělivým a velmi dobrým mnichem. Ve 25ti letech byl vysvěcen na jáhna, po pěti letech na kněze (1040). Ve 32 letech byl po smrti opata zvolen jeho nástupcem (1042). Volbě se podrobil jen z poslušnosti a po třech měsících se mu podařilo hodnost složit. Císař Jindřich III. založil totiž v Goslaru na řece Gose (Hannover) kapitulu sv. Šimona a Judy, kterou chtěl obsadit nejlepšími duchovními. Z tamní školy měli vycházet na jeho přání pozdější biskupové. Vyžádal si tam i Benna prostřednictvím papeže Lva IX. Benno tamní školu spravoval 17 let. Byl kaplanem na dvoře Jindřicha III.1066 byl povolán proti své vůli za biskupa do Míšně. Postaral se o to bývalý probošt v Goslaru, arcibiskup Hanno. Benno v Magdeburku přijal biskupské svěcení s odhodláním a slibem napnout všechny síly a působit jako dobrý pastýř i kdyby to znamenalo položit život. S věrností tomuto slibu a s apoštolskou horlivostí spravoval Benno míšeňskou diecézi čtyřicet let. Míšeňská diecéze byla přes letité potlačování a odnárodňování od německých panovníků ještě většinou slovanská a Slované přebývali i v sousedství. Mnozí z nich byli již dříve donuceni přijmout křesťanství, ale časem se vrátili k modloslužbě. V době Bennova nástupu na biskupství zavraždili polabští Slované v Lončině svého křesťanského krále Gotšalka za to, že se podrobil panovníkovi patřícímu k nepřátelům. A tak rostla vzpoura Slovanů proti německé nadvládě od Labe až k Baltu. Šlo o národně-pohanský akt. Chrámy a kláštery byly bořeny, křesťané vyháněni, duchovní kamenováni a rarožský biskup Jan byl zavražděn na počest Radigasta. Toto se dělo v sousední diecézi. Slované již z dřívějška měli špatné zkušenosti, protože brzy za německým knězem přišlo vojsko jeho panovníka, císařští muži si osobovali právo na vládu, ukládali daně a jiná břemena, takže u pohanských Slovanů byla zakořeněna nedůvěra k hlasatelům křesťanství. Do takto špatně připravené půdy přišel Benno, jako biskup rozsévat Boží slovo. Své slovanské svěřence získával nejdříve dobrotou a mírností. Laskavým poučováním se je pak snažil obracet na křesťanskou víru. Důkladně se naučil jejich slovanskému jazyku a obrnil se trpělivostí. Podporoval chudé a mezi Slovany stavěl chrámy. Počáteční nedůvěra slábla, když viděli, že se chová úplně jinak, než byli zvyklí od Němců. Skláněl se k nim jako otec, osvědčoval se upřímnou láskou a požehnaně působil. 1075 se strhla válka mezi králem Jindřichem IV. a saskými šlechtici. Slované povstali proti králi, aby se osvobodili od útisku. Benno zůstal stranou, nevměšoval se do politiky ani do bojů. Zpupný Jindřich IV. (který se snažil dostat církev pod svou moc) mu měl za zlé, že mu nepomohl, napadl Míšeň, zajal ho, obvinil z velezrady, uvěznil, vše mu pobral a plenil celé biskupství. Největší Bennovou bolestí bylo, že jeho stádo zůstalo bez pastýře a jeho dílo mezi Slovany bylo válkou silně poškozeno. Ostatní utrpení spojené s vězněním snášel trpělivě a s odevzdaností do Boží vůle. Po roce (1077) získal svobodu a pustil se do obnovování toho, co bylo válkou poškozeno. Pýchou posedlý Jindřich svolal do Vormsu německé biskupy, aby sesadili papeže (začal boj o investituru). Benno ho neposlechl a místo do Vormsu odcestoval do Říma. Tím dal jednoznačně najevo na čí straně je. Řehoř VII. svého věrného biskupa uvítal a přál si ho nechat u sebe. Podporoval protikrále Rudolfa Švábského. Jindřich IV. 1084 vyhnal papeže Řehoře z Říma a nechal se korunovat císařem. 1085 nechal Benna mohučským synodem exkomunikovat a sesadit z místa míšeňského biskupa a dosadil protibiskupa. Do svého biskupství se Benno mohl vrátit, až byl Jindřich IV. donucen podrobit se papeži. Jeho návratu se týká vyprávění, pro které má mezi atributy klíč a rybu. (Před odchodem do Říma odevzdal kanovníkům klíč od hlavního chrámu s nařízením střežit jej před císařovými stoupenci. Klíč měli vhodit do Labe, jakmile dojde k Jindřichově klatbě. Prý tak učinili. * Neno při odchodu klíč do Labe hodil sám. * Klíč pak byl dle legendy nalezen ve velké rybě, kterou kuchali v pohostinství, v němž se při zpáteční cestě i s ostatky svatých Benno zastavil. * Nebo ještě jinak: Když Jindřich IV. zavítal do Míšně a chtěl vstoupit do katedrály, sv. Benno ji zamkl a klíč hodil do Labe. Když rozhněvaný panovník odešel, Benno přemýšlel, jak katedrálu znovu otevřít. Nakonec přemluvil rybáře, aby hodil síť na místo, kam zahodil klíč. Když rybář síťvytáhl, jedna ryba měla klíč na ploutvi.) Po návratu dbal již jen na duchovní blaho svěřeného lidu. Při své horlivé činnosti neopomíjel duchovní spojení s Pánem, prohlubované modlitbou. Lidé za ním přicházeli v hojném počtu se svými modlami, které rozbíjeli a přijímali od něj svátosti. Nazýván Apoštol Slovanů. Své poslední roky strávil jako misionář Vendů. Legendární vyprávění se zmiňuje o údolí Svatodol, někde poblíž Míšně, v němž biskup Benno kázal a křtil. Jednou za velkého vedra se kolem něj sešlo mnoho lidí, nedostávalo se vody a někteří v davu omdlévali. Biskup prý pomohl tím, že zarazil do země pastýřskou berlu, a když ji vytáhl, vyrazil za ní pramen vody. Čtyřicet let spravoval svou diecézi a v 96 letech po přípravě na smrt rozloučil se s kanovníky a odevzdal duši Pánu 16. 6. 1106 v Míšni. Uctívání Bennova hrobu v katedrále v Míšni je doloženo od 1285. Kanonizován 1523. Slavnost vyzvednutí Bennových ostatků 1524 dalo Martinu Lutherovi podnět k napsání zlostného spisu „Proti nové modle a starému ďáblu, který má být vyzvednut v Míšni“. Protože míšeňský biskup Jan z Haugwitzů se obával, že by světcovi ostatky mohly být zneuctěny, předal je 1576 vévodovi Albrechtu V. Bavorskému, který je přenesl do Mnichova kde byly ve Frauenkirche pochovány 1580. Dnes se v chrámu vystavuje biskupův rozedraný plášť, berla a mitra. Úcta a tradice: po všechny roky se slaví Bennův den v Mnichově slavnostně; po slavné mši ve Frauenkirche se setkávají zástupci církve a veřejného života ke společnému sezení. Dříve se vařilo i Bennovo „silné pivo“. V Bodenmaisu v Bavorském lese se koná od 1705 lidová slavnost sv. Benna. Důvodem je to, že se v tom roce dostal milostný obraz do Bodenmaisu, který pak přitahoval mnoho poutníků. Dodnes se vzpomíná na biskupa při jeho svátku procesím. Benno je znázorňován skoro vždy v biskupském oděvu s rybou a klíči. Patron: rybářů a soukeníků; pomocník proti moru; záštita proti nečasu a prosebník za déšť.