Bernward z Hildesheimu

Bernward z Hildesheimu svatý

* kolem 960 ve šlechtické rodině v Sasku. Jeho dědeček byl falckrabě Adalbero, jeho strýc Volkmar biskupem v Utrechtu a jeho teta Rotgarda abatyší v říšském klášteře Hilwartshausen. Později osiřel a do péče si ho vzal strýc Volkmar z Utrechtu. Studoval v katedrální škole v Heidelsheimu u slavného učitele Thangmara a v Mohuči (prokazoval talent k výtvarnému umění) a 987 byl mohučským biskupem Willigisem vysvěcen za kňeze. Císařovna Teofana jej 987 jmenovala dvorním kaplanem a jako kaplan se stal 988 vychovatelem dětí Otty III., od 983 německého krále. (Je možné, že byl u dvora už za Otty II., možná jako notář.) Později byl 993 jmenován biskupem v Hildesheimu. Otto III. mu daroval relikvii sv. Kříže. V Itálii podporoval 1000 – 1 Ottu III. při obsazení Tivoli a při porážce povstání v Římě. V Římě obhájil na synodě, svolané papežem Silvestrem II., práva své diecéze na  klášter Gandersheim, který si přívlastňovala i Mohuč. (Spor mezi Mohučí a Hildesheimem trval až do 1028, kdy Gandersheim připadl Hildesheimu; 1030 uznal arcibiskup Mohučský Aribo zřeknutí se Gandersheimu.) 1006 – 7 se podílel na tažení Jindřicha II. proti hraběte Baldwinovi Flanderskému. Pak se setkal na pouti do St-Denis a Tours s králem Robertem II. Francouzským a přijal od něj cenné relikvie. Podporoval zintenzivnění duchovního života ve své diecézi. Vynikal především v praktické blíženské lásce (staral se intenzivně o chudé a nemocné), ale i v péči o pořádek a kázeň uvnitř kléru, církevní organizaci, podporoval kláštery (zde zaváděl clunyjskou reformu) a kostely, zřizování nových (ženské kláštery Heiningen u Wolfenbüttelu a Steterburg v Salzgitteru a kanonikát Oelsburg v Ilsede u Peine, zahájil stavbu románské katedrály a chrámu sv. Michala v Hildesheimu), vzdělávání (založil i hildesheimskou uměleckou školu). Stavěl ale i opevnění, hrady a zámky k zajištění vnějších hranic diecéze proti nájezdům Normanů a Slovanů (při tažení proti povstaleckým Slovanům např postavil Mundburg bei Müden a Wahrenholz bei Gifhorn). Zaujímal se i o architekturu, umění, k srdci mu přirostla i práce s kovem, sám vytvořil několik kovových děl. Zlatníci ho ctili jako svého patrona. (Založil v Hildesheimu umělecké dílny, stalo se z něj kulturní středisko. Slavné jsou „Bernwardovy dveře“ v katedrále. Tyto bronzové dveře s biblickými obrazy mají první trojrozměrné plastiky na sever od Alp. Použité metody si Bernward přinesl z cest do Orientu. Spolu s „Bernwardovým pilířem“, který je modelován podle Trajánova sloupu v Římě, jsou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Krátce po znovuotevření katedrály, několik dní před svou smrtí, ji Bernward ještě Vysvětil. Dokonce i bohatá obrazová výzdoba jeho evangeliáře a nádherný eucharistický kalich je připisován jeho „obdivuhodně obratným rukám“. Také svůj hrob i náhrobní kámen vytvořil Bernward sám.) + několik týdnů po vysvěcení sv. Michaela 20. 11. 1022 v Hildesheimu. Svatořečen (na druhý pokus) 1192/3 jako první Sas. Jeho velmi cenný sarkofág v dnes evangelickém hlavním kostele sv. Michala v Hildesheimu (1007 sám položil jeho základní kámen, 1015 vysvětil kryptu, kde měl najít poslední odpočinek v sarkofágu, který sám navrhl, stavba dokončena 11 let po jeho smrti) je prázdný, ostatky odpočívají v Magdelenenkirche. Tam působil jako biskup až do své smrti. Je znázorňován jako biskup a umělec (stříbrotepec), často opracovává kalich nebo drží tzv. Bernwardův kříž. Patron diecéze Hildesheim a zlatníků.