Evald Albus

Evald Nigrus a Evald Albus svatí

* v 7. stol., bratři, pocházející z Irska či Anglie, pojmenováni podle barvy vlasů. Oba se rozhodli pro duchovní povolání a šíření víry mezi pohany. Přijali kněžské svěcení a podle přání sv. Villibrorda šli asi 690 hlásat evangelium k Sasům do severního Porýní (pozdějšího Vestfálska). Fanatickými obhájci pohanských tradic byli 695(2) napadeni v okolí Dortmundu při mši sv. a skončili mučednickou smrtí. Albus, s velkými znalostmi Bible a misionářskou horlivostí, byl popraven mečem a Nigrus skonal kyjem po mučení a předchozím zmrzačení. Ostatky obou mučedníků jejich nepřátelé naházeli do Rýna. Z této řeky byly severně od Kolína později, podle znamení ve snu, Tilmonem vytaženy a křesťansky pohřbeny. Po uložení v kostele sv. Klementa byly 1074 vyzvednuty a přeneseny do pozdně románského chrámu sv. Kuniberta na nábřeží Císaře Fridricha v Kolíně n. R., kde odpočívají dodnes. Zde i „pokrývka Evaldů“ (pokrývka z jejich már, která byla používána jako oltářní plátno). Ostatky i v katedrále v Münsteru. Znázorňováni jako kněží různé barvy vlasů v mešním rouchu, s mečem, resp. kyjem.