Matylda Magdeburská

Matylda (Mechtilda, Mathilda) Magdeburská svatá

* kolem 1210(7) na hradě v blízkosti Magdeburgu v Sasku. Vyrůstala v prostředí dvorské kultury a byla dobře obeznámena s lyrikou dvorské lásky. Ve 12 letech zažila první mystická vidění, která se opakovala až do její smrti. 1230 se zapojila do chudinského hnutí, složila jako terciářka sliby v řeholi dominikánek (a seznámila se s učením dominikánských teologů a mystiků) a 30 (40) let žila „Pro lásku Boží“ jako bekyně (společenství žen, žijících společný život mimo klášter) v Magdeburgu. Nebála se kritizovat různé nevhodné nepřístojnosti laiků i duchovních. Její spisy a pravděpodobně celá bekyňská komunita vyvolaly odpor u vysokého kléru. 1260 klérus v Magdeburgu na diecézní synodě odebral bekyním právo na samosprávu a sebeurčení v církevních záležitostech, pak zabránil vlivu dominikánů a podrobil bekyně farnímu kléru. Byl to pokus duchovně oddělit bekyně od chudinského hnutí. Oslabena nemocí, nepřátelstvím, a pronásledováním odešla 1260 (70) do kláštera cisterciaček v Helftě, kde žila mezi sestrami (které si jí vážily) 12 let. Všechny své prožitky a vidění sepisovala na výzvu svého zpovědníka Jindřicha z Halle, který byl rovněž dominikánem, od 1250 (v hymnech a verších) do sedmi knih s názvem „Plynoucí světlo božství“, kterou napsala v němčině, mateřském jazyce chudiny, v nářečí, jakým se mluvilo hlavně v tehdejším severním Německu. Její spis spojuje svatební mystiku Písně písní ze Starého zákona s lyrikou dvorské lásky (minnesang), a tak vytváří novou poezii, jež zjevuje Mechthildino bezprostřední zakoušení Boha. Kniha je považována za první a nejdůležitější knihu německého mysticismu před Mistrem Eckhartem a nejdojemnější svědectví německé ženské mystiky. + 1282 (94) v 75 letech v ženském konventu v Helftě u Eisleben v saském Anhaltsku. Znázorňována jako řeholnice, píšící do knihy, jejíhož srdce se dotýká paprsek milosti. Povzbuzeny a inspirovány Mechthildiným novátorským psaním o Bohu, dvě mladé a velmi vzdělané řeholnice, Mechthilda z Hackenbornu (1231 – 91) a slavná Gertruda z Gelfty (1256 – 1302), známá rovněž jako Gertruda Veliká, zapsaly své vlastní vize, a to v latině. Přes deset let tak byl klášter v Helftě společným domovem pro tři velmi nadané spisovatelky a mystičky, které založily věhlas tohoto konventu jakožto jednoho z nejdůležitějších center ženského mysticismu středověku. Předmluva Jindřicha z Halle a (auto)biografické odkazy v její knize jsou nejdůležitějšími prameny dat Mechthildina života. Přesto zůstávají nezodpovězené otázky: Z kterého hradu nebo rodiny Mechthilda pocházela? Jak a kde získala teologické vzdělání? Kdo a co ohrožovalo její život tak, že byla dočasně v nebezpečí?