Krescencie Hössová

Krescencie Hössová blahoslavená

* 20. 10. 1682 v Kaufbeurenu na pomezí Švábska a Bavorska ve zchudlé zbožné tkalcovské rodině. Toužila vstoupit do místního kláštera III. řádu sv. Františka, ale pro svou chudobu byla několikrát odmítnuta. Teprve na zásah starosty, kterému klášter za mnohé vděčil, byla přijata, ale představená, stejně jako většina řeholnic, jí od samého počátku dávala pociťovat svou nevoli a všemožným týráním ji chtěla přimět k odchodu. Život v klášteře se Krescencii stal mučednictvím. Znovu a znovu jí vytýkaly, že byla přijata jen z milosrdenství, že nepřinesla žádnou výbavu, že není k ničemu. Byly jí přidělovány nejprotivnější a nejtěžší práce (přestože byla křehké tělesné konstituce). Jako oděv dostala jen obnošené, spravované šaty, lepší prý nezasluhuje. Za pokrm dostávala často jen kousek plesnivého chleba. Jednoho dne jí představená z cely sebrala vše, co mohla postrádat, i obraz Ukřižovaného, který tolik milovala. Do kláštera vstoupila dívka z “lepší“ rodiny a Krescencie do stala rozkaz, aby nové sestře ponechala svou světničku. Musela tak delší dobu každý večer prosit některou sestru, aby jí dovolila u ní v koutečku na zemi si odpočinout, než konečně dostala temnou a vlhkou komůrku. (Mluví se o zázraku s řešetem – představená jí dala za úkol řešetem nabírat vodu ze studny a zázrakem se to podařilo – řešeto je k vidění v klášteře.) A ke všemu ji trápily bolesti zubů a hlavy. To všecko ale snášela světice s radostí. To začalo být spolusestrám podezřelé a nařkly ji z čarodějnictví. Některé se dokonce při setkání s ní křižovaly. Teprve když pravda o jejím hrdinství pronikla mimo brány kláštera, byla nehodná představená po mnoha výsleších sesazena, Krescencie se stala vrátnou, pak novicmistrovou a po 25 letech 1741, ke konci života, i představenou. Avšak až do smrti jí zůstalo utrpení a nemoci. Při všech těch bolestech to byla světice veselá. Smutné, zasmušilé osoby nechtěla do kláštera přijmout, i kdyby s sebou byly přinesly celé hory zlata. Často sestrám říkávala: “Radujte se, milé dcery! Kdo nic jiného nehledá a nemiluje než Boha, tomu je radost takřka vrozená. Veselý služebník je Bohu milý.“ Vynikala bohatostí vnitřního života. Tím nabyla takové moudrosti, že mnoho lidí k ní přicházelo hledat radu, útěchu a pomoc, i kardinálové, biskupové a knížata. Jen několik let byla představenou, ale za tuto krátkou dobu obnovila řeholního ducha kláštera. + 5. 4. 1744 v Kaufbeurenu. Pohřbena v klášterním kostele. Skleněná schránka s tělem Krescencie pod chórovým oltářem je velmi navštěvovaným poutním místem. Blahoslavena 1900. 1956 zahájen proces svatořečení. Bývá zobrazována jako řeholnice s modlitební knihou, krucifixem, řešetem a holubicí.