Emma z Lesumu

Emma (Imma) z Lesumu svatá

* v Sasku. Německá hraběnka v Brémách, zakladatelka špitálů. Manželka saského hraběte Liudgera (syna saského vévody Hermanna) a sestra biskupa Meinwerka z Paderbornu (+ 1036). Je považována za první známou Brémanku. Ze svého bohatství štědře podporovala kostely v Brémách. Známá Rolandova socha připomíná legendu o hraběnce Emmě: Když občané Brém požádali o pomoc, protože mají příliš málo pastvy, slíbila jim tolik půdy, kolik člověk obejde za hodinu. "Proč za hodinu a ne za den?" řekl posměšně její bratr Benno, vévoda saský, který se mrzutě díval na štědrosti své sestry. Emma rychle prodloužila lhůtu na celý den. Nato vévoda požádal o právo rozhodnout, kdo by tuto obchůzku polí měl absolvovat. Když Emma benevolentně souhlasila, ukázal Benno na invalidu (bez nohou) a vyzval ho, aby vyrazil. Občané si stěžovali, protože vévoda využil dobroty Emmy tak nestydatě v jejich neprospěch. Ale invalida, který byl zvyklý sám cestovat obešel za den nečekaně velkou vzdálenost. Dokonce i dnes je to měřítko v Brémách zachováno. Emma založila následně poutní kostel Bochum – Stiepel. 1001 císařský pár Otty III. jí zde daroval prostor a ona se pak pokusila postavit zde vlastní kostel. Ale arcibiskup Kolína tomu chtěl zabránit a udržet majetek pod svým vlivem. Zprostředkováním císařovny Kunhuty ale dokázala, že arcibiskup Heribert II. jí dal 1008 povolení ke stavbě kostela na počest PM. Stiepel se rychle stal oblíbeným poutním místem. Po předčasné smrti manžela 1011 se přestěhovala do Lesumu (dnešní okres Burglesum Brémy). Byla bohatá a bez dětí. Ale nechtěla sa znovu vdávat. Celé své jmění věnovala ve prospěch služby těm, kteří to potřebovali, a ve prospěch brémského biskupství, kostelů. Byla štědrá a milá vůči jiným, ale přísná vůči sobě. Život vdovy nebyl jednoduchý, bez opory manžela se setkávala s různými úklady a nepříjemnostmi, i ze strany příbuzných, kteří jí chtěli „zajistit“ manžela. Ona však už svůj život zasvětila Kristu a zůstala navždy vdovou. Pokračovala ve svém díle lásky. Pečovala o chudé, hodně se modlila. Péčovala o kostely, ale především o chudé. + 3. 12. 1038/40 v Lesumu. Byla již brzy po smrti uctívána jako světice, zda však byla oficiálně blahořečena či svatořečena není historicky prokázáno. Stejně není jasné, byť některé zdroje to naznačují, zda je skutečně pohřbena v brémské katedrále. Její ostatky v klášterním kostele (sv. Ludgera?) Ruhr, dnes okres Essen-Werden. Zmiňuje se o ní historik z 11. Stol. Adam z Brém ve svých Církevních dějinách.