Radegunda Durynská

Radegunda Durynská svatá

* 518 v Durynsku, snad v Erfurtu. Dcera pohanského durynského krále Berthachara (Berthara). Toho zabil jeho bratr Hermenefrid. 531 napadli Frankové Durynsko, zničili otcovu říši a ona byla vzata ve 13 letech jako rukojmí krále Neustrie Chlotara I. Ten ji nechal vzdělávat a po osmi letech si jej 536 musela vzít (jako jedna z jeho manželek). Tak se tato křesťanka stala oficiálně franckou královnou. Roky musela snášet krutou cholerickou povahu manželovu (označovaná jím za víc mnišku než královnu). Dělala to ale s velkou trpělivostí a přitom pomáhala chudým, nemocným a otrokům. Založila nemocnici pro malomocné. Chlotarovi se to však nelíbilo, choval se krutě, což vyvrcholilo zavražděním Radegundina posledního bratra, který zůstal naživu, Unstruta. Poté (po 20 letech, 555) se jí podařilo brutálnímu muži uprchnout a ukryla se pod záštitou místního biskupa Medarda v klášteře Noyon (v Tours?), kde už žila její tchyně sv. Klotylda a kde složila sliby. Pak přešla do kláštera v Saix, kde založila špitál. Sama pak založila klášter Sv. Kříže v Poitiers (řídil se řeholí sv. Cézaria a od císaře Justina dostal z Konstantinopole relikvii sv. Kříže), který vedla její nevlastní dcera Agnes (ona sama to odmítla), zde žila a působila v pokoře a lásce, velké chudobě a askezi. Její zásluhou se klášter stal centrem vzdělanosti. + tam 13. 8. 587. Jejího pohřbu se zúčastnil i sv. Řehoř z Tours, který napsal: Její tvář si uchovala takovou svěžest, že připomínala lilie a růže. Její životopis napsal básník a biskup sv. Venantius Fortunas. Pochována v kapli jí zasvěcené, ta později nahrazena kostelem. Patronka vězňů, hrnčířů, tkalců, proti dětské horečce, proti malomocenství, vředům a svrabu, proti vodnímu nebezpečí, města Poitiers. Zobrazována jako abatyše.