Irmina z Trevíru

Irmina z Trevíru (Öhren) svatá

* a žila v 7. stol. v Trevíru. Podle zmínek v Římském martyrologiu manželka (dcera?) krále Dagoberta II. a jeho manželky, keltské princezny Matyldy. Získala výborné vzdělání. Žila v Trevíru a zajišťovala zázemí pro anglosaské misie v Německu. Ačkoli dnes není tak známa, měla velký podíl na pokřesťanštění západního Německa a jeho západních sousedů. Byla to právě ona, kdo 697 – 704 misijnímu biskupovi Willibrordovi daroval pozemky (či klášter, který sama založila?) v Echternachu (na řece Sauer v dnešním Lucembursku), blízko Tolbacu a vinici u Trevíru. Willibrord zde založil misijní základnu Echternach, z níž Christianizoval východní Belgii a Nizozemsko. Irmina se sama po brzké smrti manžela stala řeholnicí a 2. abatyší opatství, založeného biskupem Modoaldem, Öhren, na Mosele v Trevíru, kde zavedla benediktinskou řeholi. + tam kolem 708 a byla pohřbena v klášterním kostele. Klášter i kostel dostaly později její jméno. 1802 klášter rozpuštěn. Většina ostatků se průběhem času ztratila. Dnes na rozlehlých pozemcích ošetřovatelské domovy sv. Irminy, kliniky a katolické rodinné vzdělávací centrum. Její dcerou byla sv. Adéla z Pfalzelu a sv. Plektruda a vnukem Řehoř z Utrechtu (Pfalzelu), pozdější žák sv. Bonifáce (jemuž ho svěřila Adéla z Pfalzelu) a opat v Utrechtu. Znázorňována jako kněžna nebo řeholnice s modelem kostela a svitkem listiny.