Florián (z Lorchu)

Florián (z Lorchu) svatý

První rakouský mučedník a světec, jeden ze čtrnácti svatých pomocníků, patří mezi nejpopulárnější světce v ČR. * někdy v pol. 3. stol. (270?) někde na území dnešního Rakouska (Zeiselmauer – Wolfpassing). Křesťansky vychován. Nejdříve působil jako důstojník římského vojska (v Cetii, dnes Zeiselmauer?). Potom se stal vedoucím kanceláře císařského místodržícího v Lauriacu, hlavním městě provincie Noricum (dnes Lorch, část Enns). Pak snad žil jako veterán v Mautern u Kremsu. Za vlády císaře Diokleciána a jeho spoluvladaře Maximiána vypuklo kruté pronásledování křesťanů. Když se dozvěděl o čtyřiceti křesťanech, zajatých (umučených) v Lorchu, vydal se tam, aby je pomohl vysvobodit (s nimi sdílel jejich osud). Vyšetřoval ho místodržitel Aquilinus, který ho podle legendy dal třikrát zbít provazy a meči, trhat maso ze zad, posadit do ohně, ale Florián se odmítl vzdát křesťanské víry. 4. 5. 304 (294?) byl s mlýnským kolem připevněným na krku svržen z mostu do Enže. Jeho tělo vyplavila řeka a hlídal jej orel, aby ho nikdo nezhanobil. Našla a pohřbila ho paní Valérie (v Linci?) na svém statku, avšak později byly jeho ostatky převezeny k Ennsu, kde byl nad jeho hrobem v 8. (6.?) stol. postaven augustiniánský klášter sv. Floriána. Část ostatků byla převezena dvěma jáhny do Říma. 1183 požádal polský kníže Kazimír II. Spravedlivý (1177 – 94) spolu s krakovským biskupem Gedeonem papeže (1181 – 5), aby jim ostatky sv. Floriána vydal jako záštitu proti Rusům. Papež žádosti vyhověl, a tak byly ostatky uloženy v nově vystavěném chrámě v Krakově a sv. Florián byl přijat za patrona Polska. V bazilice v Sankt Florian se uchovává i mlýnský kámen, který měl světec na krku, po 2. sv. válce byly v hlavním oltáři nalezeny ostatky sv. 40 mučedníků. V samotné církvi nebyl nikdy předmětem rozsáhlého kultu, jeho uctívání mělo spíš profánní charakter a bylo rozšířeno zejména mezi venkovským lidem. Stal se typickou postavou štítových výklenků vesnických chalup, lidových maleb na skle, svatých obrázků a rustikálních, hlavně pozdně barokních plastik. Sv. Florián bývá nejčastěji zobrazován jako římský voják s přilbou, mečem a korouhví vylévající z vědra vodu na hořící dům a někdy i na hořící chrám. Stal se patronem všech hasičů (do té doby patrony proti ohni sv. Vavřinec a sv. Agáta), kominíků a zedníků. Patron Rakouska, Bavorska, Krakova, Bologně. Je patronem proti požárům a vodě, a proto představoval v dřívějších dobách běžný námět pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí, které měly ochraňovat dům. Dokonce o jeho svátek bylo zakázáno rozdělávat oheň a nosit vodu, aby se v usedlosti nestalo neštěstí. Floriánovo „hasičství“ je však třeba chápat v původním slova smyslu jako hašení požáru lidské zloby a nenávisti. Svatý má proto v rukou nádobu vody života, která má hasit vyprahlost a zlo. Všechny ostatní výklady jeho „hasičství“ jsou výsledkem pozdních legend (podle legendy z 15. stol. pomohl jako velitel se svými vojáky hasit hořící dům). Atributy sv. Floriána: Brnění, díže, dům, hrnec, kámen, kámen mlýnský, korouhev, koruna, kříž, meč, oheň, plamen, požár, praporec na kopí, řeka, škopek, vědro, voda, vojáci. V němčině existuje tzv. Princip svatého Floriána (Sankt-Florian-Prinzip), který vyjadřuje úsloví : „O heiliger St. Florian, verschon mein Haus, zünd andre an.“ (Ó svatý Floriáne, ušetři můj dům, zapal jiný.)