Kašpar Stanggassinger

Kašpar Stanggassinger blahoslavený

* 12. 1. 1871 v Unterkälbersteinu v Berchtesgadenu jako druhé dítě, ale prvorozený syn vážené rodiny, měl 15 sourozenců. Jméno dostal po otci. Ten pro množství funkcí a přátel byl doma jen velmi málo. Výchovu dětí měla na starosti především jeho matka, šlechetná žena a dobrá vychovatelka. Kašpar myslel na kněžské povolání už od dětství. Své tajemství stát se knězem svěřuje matce, a ta jej v tomto duchu vychovávala. Jako desetiletý odešel z domova na studia do Královského gymnázia do Freisingu. Během prvních tří let měl se studiem problémy, postupně se však zlepšoval, zvláště díky P. Rottovi, u něhož bydlel. Na začátku čtvrtého roku studií změnil místo pobytu a odstěhoval se do chlapeckého semináře. V osmnácti letech si vykonal v Innsbrucku své první exercicie. Krátce nato těžce onemocněl. Lékaři mu dávali jen malou naději, ale po přijetí svátosti nemocných horečka klesla, jakoby zázrakem. Po maturitě 1890 odchází k rodičům, aby se v nádherném horském prostředí na čerstvém vzduchu zotavil z nemoci. Pak vstoupil do semináře ve Freisingu. Dva roky nato požádal o vstup k redemptoristům. Svěřil se s tím rodičům, ale otec o tom nechtěl ani slyšet. 1892 odchází po rozloučení s matkou a sourozenci do kláštera v Garsu am Inn, avšak bez požehnání otce. Zejména proto, že redemptoristé byli tehdy v Německu zakázáni a tak museli odejít do rakouského Dürrnbergu. První sliby složil 1893 v Dürrnbergu, už za přítomnosti otce, který mu dal svůj souhlas, když viděl, jak Kašpar září radostí. Na kněze vysvěcen 1895. Vyznačoval se zvláštní láskou k chudým. Dokazují to jeho slova: "Nevaž si ničeho víc, než života s chudým, opovrhovaným, pronásledovaným a trpícím Kristem." Kašpar si velmi přál pracovat v misiích, představení ale rychle rozeznali pedagogické nadání tohoto sotva čtyřiadvacetiletého kněze a necelých šest měsíců po vysvěcení jej povolali na místo zástupce ředitele gymnázia. Vůči studentům nevystupoval jako představený, ale choval se k nim jako otec k dětem. Ráno vyučoval a odpoledne dohlížel na chlapce, vše velmi obětavě, takže se zcela vyčerpal. Nikdy mu nepřešlo přes rty zlé slovo, vždy se snažil o spravedlnost. Stále se snažil následovat Krista. Ve volných chvílích s nimi chodil na výlety, rád je vodil do svého rodiště s nádhernou přírodou. Ve studentech se snažil vzbudit lásku ke kněžskému a řeholnímu povolání. Když 1894 redemptoristé po více než dvaceti letech vyhnanství opět vpuštěni do Bavorska, přestěhovali se zpět do Gars (Kašpar stěhování vedl), kde zřídili internát a školu. Kašpar 1899 zde jmenován ředitelem juvenátu. Poslední léta trpěl silnými bolestmi hlavy a záchvaty slabosti. Nyní pociťoval prudké bolesti v břiše. Po vyšetření konstatovali lékaři perforaci slepého střeva. Stav pacienta byl kritický. Mezitím přišla z Říma listina o jmenován ředitelem juvenátu. Dekret však nebyl uveřejněn, protože Kašpar umřel. + 29(6). 9. 1899, velmi mladý, jen osmadvacetiletý. Pochován v kryptě klášterního kostela v Gars. Brzy po překvapivě rychlé smrti se rozšířila pověst o jeho svatosti. 1935 jeho ostatky jako relikvie Božího služebníka přeneseny do boční kaple a v Mnichově zahájen beatifikační proces. V den zahájení zázračně uzdravena nevyléčitelně nemocná řeholnice, která se modlila novénu ke cti Božího služebníka. 1987 označilo lékařské konsilium v Římě toto uzdravení za zázračné a lékařsky nevysvětlitelné. Uzdravení bylo trvalé a sestra potom žila ještě 22 let. Papež Jan Pavel II. jej 1988 prohlásil za blahoslaveného.