Meinrad z Reichenau

Meinrad (Meginrad) z Reichenau svatý

* na konci 8. stol. (asi 797) ve Württembergsku (Sulgenu?). Otec Berthold byl Hohenzollernským hrabětem. Jako chlapec žil u příbuzného v benediktinském klášteře Reichenau na Bodamském jezeře, kde získal výchovu a vzdělání. Později 822 vstoupil sám do řádu a byl vysvěcen na kněze. Po dosažení kněžství se stal jeho působištěm klášter v Bollingenu u Curyšského jezera (byl představeným školy). Tam začal toužit po poustevnickém životě naplněném modlitbou. Povolení obdržel až za několik let (to se již kolem 828 vrátil do Reichenau). První místo na hoře Etzel brzy opustil, aby unikl lidem, kteří k němu začali chodit pro šířící se pověst o jeho svatosti. 835 se usadil v „Tmavém lese“ (Finsterwald), kde na nesnadno přístupném místě našel pramen vody, ale i tam jej občas vyhledali prosebníci o rady. Abatyše z Curychu Hildegarda mu tam nechala vystavět chýšku a kapli, do níž darovala sošku PM. PM se stala jeho útěchou, u ní nacházel pomoc při boji s pokušením. Tam byl po pětadvaceti letech poustevnického života 21. 1. 861 přepaden lupiči. Nabídl jim chléb a víno, ale oni se násilím dožadovali peněz, které Meinrád neměl. Nakonec ho na zemi uškrtili. Vypráví se, že dva havrani, které měl Meinrád ochočeny, letěli s velikým křikem nad vrahy a jejich krákáním byl upozorněn tesař, nacházející se v blízkosti, který vrahy znal. Ten záhy přispěl k jejich dopadení v Curychu. Meinradovy ostatky byly nejprve pohřbeny v klášteře Reichenau, později 1039 přeneseny do kláštera Einsiedeln, postaveného později na místě, kde předtím byla jeho poustevna. Vzniklo tam i poutní místo. Atributy: džbán, chléb, havran, benediktin s kapucí.