Virgil

Virgil svatý

Salzburský opat a biskup (jinak i astronom či geometr), považován za jednoho z nejvýznamnějších učenců své doby, uctívaný též jako apoštol Korutan, pocházel z Irska. Jeho irske jméno bylo Fergal či Ferghil, převedeno do latiny Vergilius či Virgilius. * kolem 700 ve šlechtické rodině (v Dublinu?) a byl vzděláván v klášteře Iona a pronikl do hloubky věd. Někteří jej ztotožňují s mnichem a opatem irského kláštera Achadh-bo-Cainigh. Jako mnich či poutník odešel cca 742 na evropskou pevninu. Možná mířil do Svaté země, ale usadil se ve Francii, kde byl na dvoře franckého vladaře Pipina Krátkého. Ten ho poslal a doporučil bavorskému vévodovi Odilovi (na jehož území bylo pro evangelizaci široké pole působnosti). Přišel se svými druhy sv. Marinem a sv. Deklanem. Zde založil klášter Chiemsee. Někdy v té době zemřel salzburský opat – biskup Jan a vévoda jmenoval 743 Virgila za jeho nástupce. Tak se Virgil stal opatem v klášteře sv. Petra, kde představený zastával i funkci salzburského biskupa, ale dlouho zůstal bez biskupského svěcení. Biskupské funkce (možná i z pokory) místo něj vykonával irský mnišský biskup Dub-dá-Crich (lat. Dobdagrecus). Historici odůvodňují odročení Virgilova biskupského svěcení neshodami medzi Virgilem a sv. Bonifácem, který byl pápežským legátem na německém území. Bonifác se snažil dát Církvi v této oblasti pevnou strukturu a svobodu při obsazovaní biskupských sídel. Proto viděl nerad toulavé mníšské biskupy, jako byli někteří irští nebo skotští misionáři a odmítal svévolný postup knížat, která bez jeho souhlasu jmenovali nové opaty a biskupy. Kromě toho byl problém s nesprávně používanou formulí při křtu sv. (zda je pak křest platný) a po čase s Virgilovými úvahami o kulatosti Země a existenci protinožců, jež Bonifác odmítal (možná částečně nedorozumění). Virgilova představa, že Země je koule, byla odvozena z učení starých geografů, a víra v existenci protinožců byla pravděpodobně ovlivněna zprávami starověkých irských mořeplavců z jejich cest. Do sporu zasáhl i papež Zachariáš listem z 748. V něm podpořil Bonifáce, a to zejména v církevněprávních otázkách. Jakkoliv se věci měly, Virgil byl vysvěcen za biskupa až po Bonifácově mučednické smrti 755 (755 či 766?). On sám si uvědomoval oprávněnost některých Bonifácových námitek, a proto, aby se vyhnul dalším nedorozuměním ze spojení opatské a biskupské hodnosti, dal postavit jako samostatné biskupské sídlo salzburskou katedrálu, kterou vysvětil 774. Do této katedrály dal přenést ostatky prvního salzburského biskupa sv. Ruperta (i Chunialda a Gislara). Chrám při klášteře sv. Petra zůstal jen opatským kostelem. Vedle řízení diecéze (zaměřil se na dvě priority – náboženské vzdělávání a pomoc chudým, zejména prostřednictvím mnichů) vyvíjel biskup Virgil horlivou misijní činnost. Částečně osobně, ale především s pomocí misionářů se zasloužil o zanesení křesťanství do Korutan (tam vyslal misijního biskupa Modesta), Štýrska a části Panónie. Založil několik benediktinskych klášterů. Nezapomněl ani na rodné Irsko, s nímž udržoval styky. + 27. 11. 784 v Salzburgu v pověsti svatosti a pochován byl v katedrále, kterou dal postavit. Po čase zapomenut a po požáru katedrály a nalezení ostatků znovu „objeven“ až o 5 stol. později, na hrobě pak řada zázraků, a tak 1233 svatořečen. Patron diecéze Salzburg, dětí, při porodních potížích.