Gisela Uherská

Gisela Uherská blahoslavená (svatá?)

* kolem 985 snad na hradě Abbach u Regensburgu. Jejím otcem byl vévoda Jindřich II. Bavorský a bratrem německý císař sv.  Jindřich II.. Na začátku 997 provdána za sv. Štěpána I. Uherského, syna Gézy a Sarloty, která měla zásluhu na tom, že uherský národ přijal křest. Manželé Štěpán a Gisela kralovali společně. Panování Štěpána je uváděno 997 – 1038, ale k pomazání na krále a k jeho korunování došlo až na vánoce 1000, kdy obdržel korunu od papeže Silvestra II. Manželé společně upevnili církev v Uhrách, pokřesťanštili Maďary. Dovedli propojit politickou organizaci s náboženskou. Stavěli kostely, zakládali kláštery a podporovali duchovenstvo ve společnosti. Za spolupracovníky při pokládání základů křesťanské kultury si zvolili benediktiny z Německa, Francie a Itálie. Gisela rostla ve svatosti v postavení, které přijala od Boží prozřetelnosti. Rostla v lásce k Bohu i k lidem. Stupeň naší lásky k Bohu bývá srovnatelný s naší láskou k bližním. Gisela se snažila dělat šťastnými jak svou rodinu tak ty, za které pro své postavení cítila odpovědnost. To jí otvíralo široké pole působnosti, ale současně musela překonávat těžké životní zkoušky, kterými se však od aktivit svého srdce nenechala odradit. Založila několik klášterů. Měla syna sv. Emerika (Imricha), s jehož výchovou jí pomáhal pozdější biskup a světec Gerard, který ale 1031, ve věku asi necelých 30ti let, zahynul na honu. 1030 byl Giselin manžel Štěpán přinucen vést obranou válku proti vojskům Konráda II. Štěpán později trpěl nemocí, pro niž 1038 zemřel. Gisela byla poté zbavena všeho jmění a prožívala nevraživost pohanské strany. Bylo s ní velmi špatně zacházeno a osvobozena byla až 1045, kdy ji prý král Jindřich III. odvezl do Bavorska. Její cesta končila v Niederburgu poblíž Pasova, kde vstoupila do kláštera benediktinek. V něm se stala abatyší a také + 7. 5. kolem 1060. 1908 otevřen její hrob a objevena původní náhrobní deska, zakrývající její kostru. V kalendářích od 2009 uváděna s titulem svatá.