Konrád z Querfurtu

Konrád z Querfurtu blahoslavený

* jako syn norimberského purkrabího Burcharda (Adelheidy z Vohburgu, první manželky císaře Fridricha Barbarossy, a Dietha z Ravensburgu ???). Rodiči vychováván křesťansky, pečlivě se učil. Vzdělání získal na klášterní škole v Hildesheimu, pak pokračoval v Paříži, kde se seznámil s budoucím papežem Inocencem III. Po několika nižších církevních postech přišel k císařskému dvoru. Císař obdivoval jeho talent, výmluvnost a obchodní prozíravost a udělal z něj 1194 svého kancléře. Brzy poté byl císařův kancléř zvolen biskupem Hildesheimu. 1189 podnikl Fridrich Barbarossa křížovou výpravu do Svaté země. Konrád byl jedním ze tří velitelů výpravy. (Na výpravě také zajišťoval pomoc části nemocných a zraněných a tím položil základ zřízení řádu německých rytířů.) Když císař 10. 6. 1190 zemřel (utopil se), Konrád se vrátil do destabilizovaného Německa. Postavil se na stranu Fridrichova Jindřicha VI. a zůstal kancléřem i u něj, když se stal nástupcem císaře. Ten jej vzal 1191 s sebou do Říma, kde se setkali s papežem Celestinem III. (Tady je řekl, aby získali od svolením papeže , kdyby byli obviněni z kostela v Hildesheimu na vyšší důstojnost , být schopen přijmout, pokud jinak církevní zákony by neměly být proti němu) Po smrti Würzburgského biskupa Godfreye tam zvolili Konráda za svého biskupa. Ten byl právě (1196) podruhé na křížové výpravě. Ihned po návratu opustil svou diecézi v Hildesheimu a odešel do Würzburgu, bez čekání na schválení papežem. V tu dobu (1197) Jindřich VI. zemřel a říše byla ve zmatku. Část knížat chtěla Filipa, bratr zesnulého císaře, a část vévodu Otto Saského. Na straně Otty byl i papež Inocenc III., Konrád na straně Filipově. Papež Innocenc III. projevil nesouhlasil s Konrádovým krokem a napsal německým biskupům, že Konrád bude – pokud se do dvaceti dnů od obdržení dopisu nevrátí – na svátek apoštolů v Římě exkomunikován, protože opustil svou diecézi v Hildesheimu, s níž byl duchovně spojen, a svévolně odešel do Würzburgu. Odešel k papeži a prosil o odpuštění a milosrdenství, přiznal svou vinu. Na základě papežova rozhodnutí se pak po nové volbě stal právoplatným biskupem ve Würzburgu. Horlivě začal s novým elánem a pracoval požehnáně. Bděl nad poslušnosti podřízených vůči Božímu zákonu a Církvi, nezvýhodňoval příbuzné a známé. Nebránil potrestání nepravostí. Svou věrnost a pracovitost nakonec zaplatil životem. Když 3. 12. 1203(2) odešel z katedrály, číhal na něho vrah, aby jej zákeřně zabil. Zůstala jen zohavená mrtvola. Jeho tělo bylo pohřbeno v katedrále, nedaleko hlavního oltáře. 1517, kdy se hrobka opravovala, našli mrtvolu s tváří neporušenou, jako u spící osoby.