Rupert

Rupert (Ruprecht, Hrodpert) ze Salzburgu svatý

* okolo 650 a pocházel pravděpodobně ve Wormsu z franckého královského rodu Merovejců. Vzdělání získal v irském klášteře. Stal se zřejmě 696 biskupem ve Wormsu (či regionálním biskupem?). Jako správný pastýř hlásal pravdu a usiloval o spravedlnost. Mnoho lidí přicházelo poslouchat jeho kázání. Při kárání mocipánů, jejichž život byl pohoršením, se s nimi dostal do konfliktu a pro Ruperta se další působení stalo neudržitelným – zasloužili se o jeho vypovězení z Wormsu. V té době ho vyhledali poslové z Bavor, od vojvody Theoda II., aby ho pozvali do Bavor hlásat evangelium. Rupert si od svých spolupracovníků vyžádal zprávy o situaci a stavu země a o vážnosti pozvání a poté 697 (580) se vydal do Řezna, kde Theodo sídlil. Byl jím vřele uvítán a po doplnění znalostí o víře ho i s rodinou pokřtil. Pak cestoval po zemi, hlásaje radostnou zvěst. Setkával se často s nevěřícími i s křesťany žijícími však více z pověr než z víry. Vědom si potřeby konkrétního místa sídla pro biskupa měl kratší dobu menší příbytek u kostela na Wallersee (v místě Seekirchen). Ale brzy 700 přešel sv. Chunialdem a sv. Gislarem do Solnohradských hor a v místě zřícenin bývalého hradu Helfenburg, zvaném Juvavium, kde již v minulosti bylo křesťanství hlásáno a začalo rozkvétat, se rozhodl vybudovat biskupské sídlo. Theodo mu daroval zemi kolem a Rupert s pomocí svých kněží a obráceného lidu vybudoval v první řadě chrám a pak biskupství (na zříceninách někdejšího hradu). Tím položil základ městu Salzburgu, tehdy ležícímu v Bavorsku, a stal se jeho 1. biskupem. (Protože jako tehdy vlastně jediný bavorský biskup viděl nedostatek hlasatelů evangelia, přivedl si z rodné Francie spolupracovníky.) Byl požehnaným biskupem. Dál pracoval na christianizaci Bavorska. Povolal z Francie 12 dalších zbožných a učených kněží, které rozmístil po zemi do důležitých křesťanských obcí. V Salzburgu založil klášter sv. Petra se zaměřením na výchovu kněží a na jednom z kopců poblíž města ženský klášter v Nonnbergu pro Benediktinky. V něm byla první abatyší jeho neteř sv. Erentruda, která požehnaně působila i na širší okolí. Oba kláštery stojí dodnes. Rupert také otevřel doly na těžbu soli a mnoha lidem zajistil práci. Proto ho mnozí označili i za průkopníka průmyslu a chlebodárce. V souvislosti s ním bývá také mluveno o přípravě na smrt, na které mu obzvlášť záleželo. Když cítil, že se blíží jeho konec, ještě prý procestoval své rozsáhlé biskupství, kde věřící utvrzoval ve víře a lásce. Navrátiv se do svého sídla brzy onemocněl a připraven na věčnost okolo (27. 3.) 716/8 (623) svatě zemřel po odsloužení mše (Worms či Salzburg). Jeho heslem bylo: "Ze všeho, co máme, můžeme svým nazývat jen to, co dáme chudým, toť náš poklad v nebi, ostatní nám bere smrt." Jeho nástupce sv. Virgil uložil 774 jeho ostatky společně s ostatky sv. Chunialda a sv. Gislara do nově dostavěné katedrály. 846 kostel zničen požárem, přestavěn asi o 40 let později. Tělo světce nalezeno v troskách a pohřbeno v nově postaveném kostele sv. Ruperta 882. Patron Salzburgu. Znázorňován v biskupském oděvu se solným kbelíkem jako zakladatel Salzburgu.