Herbert z Kolína

Herbert (Heribert, Hereward) z Kolína svatý

* 970 ve Wormsu v Porýní – Falci. Syn hraběte Huga z Wormsu (z rodu Kammerer?) a hraběnky z Rothenburgu ab Tauber, řada příbuzných vysoce postavena ve státě, armádě či Církvi. Vzděláván u katedrály ve Wormsu a v přísném benediktinském klášteře Gorze v Lotrinsku (u Met). Stále mladý  se stal v rodném městě děkanem. V této funkci se setkal s císařem Ottou III. a stal se jeho přítelem a poradcem (Otto byl tehdy ještě mladý a vládla tedy za něj matka Teofana). 994 ho Otto v 24 letech jmenoval kancléřem pro Itálii a 998 pro Německo. 995(4) vysvěcen na kněze a jmenován dómským proboštem. Rady a vedení kněze byly pro císaře významné. 999 biskupské svěcení od papeže Silvestra II., arcibiskupem v Kolíně n. R. (původně se předpokládal Würzburg, ale podřídil se přání císaře i papeže) a úřad zastával s pověstí svatosti. Byl mimořádně zbožný, skromný, štědrý a velkorysý k chudým a trpícím, podporoval kostely a kláštery, stavěl nemocnice pro chudé. Byl poradcem a průvodcem císaře, 1002 jej doprovázel na cestách, kdy císař v Paternu u Říma, pravděpodobně po onemocnění na malárii, zemřel. Herbert mu dal poslední pomazání a splnil poslední přání – dovezl tělo i říšské insignie do Cách. Ottův nástupce Jindřich II. už neměl vztah k Herbertovi tak dobrý, a tak ten krátce po jeho korunovaci odstoupil z místa kancléře (avšak císaři zachovával úctu) a soustředil se na svou diecézi, kterou vizitoval, zajímal se o farnosti. Nebyl ušetřen ani pomluv, jimž zprvu věřil i Jindřich II. (Jejich vzájemný vztah se snad posléze zlepšil.) Herbert mohl žít v blahobytu, ale byl opravdovým pastýřem, otcem a pomocníkem ubohých, kterým ulevoval v mravní i v hmotné bídě. Velkoryse podporoval kláštery a církevní zařízení. 1002 založil benediktinský klášter Deutz nedaleko Kolína a kanonikát sv. apoštolů v Kolíně. Legenda hovoří o tom, že v době dlouhodobého sucha a hladomoru se dělil o své jídlo, navštěvoval nemocné a trpící. Nařídil prosebné procesí. Ke konci procesí, když stále nepršelo, viděl to jako Boží trest za své hříchy, padl v pláči na kolena a modlil se k nebi o milost. Sotva s modlitbu začal, obloha zčernala a silný déšť ukončil dlouhé období sucha a utrpení. + 16. 3. (okolo) 1021 v Kolíně n. R. a jeho ostatky pohřbeny v nádherné svatyni, kterou sám v Kolíně založil, v Herbertově chrámu (ostatky dnes ve zlaté schránce na čtyřech mramorových sloupech v apsidě). 1147 slavnostní vyzdvižení ostatků, 1180 přeneseny do schránky, která se zachovala dodnes. 1376 část ostatků přenesena do Siburgu (Siegburgu) v provincii Cleves Berg. Vzývá se při prosbách o déšť. Oficiálně nebyl vyhlášen za svatého, úcta k němu se vyvinula spontánně v průběhu století. Římské martyrológium ho zařazuje mezi svaté, kteří povzbuzovali kněze i Boží lid vlastním životem podle cností, které sami hlásali. Atribut biskupská berla. Znázorňován v řádovém oblečení s křížem či obrazem v ruce.