Megingoz

Megingoz blahoslavený

* pravděpodobně v Anglii. Zřejmě jeden z mužů (jáhen), kteří z Anglie přišli se sv. Bonifácem hlásat Boží slovo do Německa. S Bonifácem 732 založili klášter sv. Petra ve Fritzlaru s opatem Wigbertem, který se zabýval především výukou mladíků pro služby církve (mezi nimi bylo 12 Sasů, připravovaných ke kázání evangelia v jejich vlasti, nejvýznačnější pozdější biskup v Paderbornu Hathamar). Megingoz se zde stal učitelem a pozděj i opatem. Zároveň pod jeho vedením založen a veden klášter Neustadt nedaleko Würzburgu. Nyní byl ve stálém styku s přítelem sv. Burkhardem, biskupem, s nímž pak pracoval neúnavně na podpoře a rozvoji církve ve Frankách, organizaci klášterního života. Když Burkhard cítil blízkost konce života, předal diecézi mladšímu příteli Megingozovi. Ten 751 vysvěcen biskupem a pokračoval v práci ve stejném duchu. Žil výhradně pro diecézi a se svatou horlivostí podporoval zbožný život v klášterech. Zůstal v přátelském styku s nástupce sv. Bonifáce Lullou. 774 se zúčastnil svěcení nového kostela v Lorschi za přítomnosti Karla Velikého. Byl v kontaktu se sv. Wunibaldem. Při jeho čtyřicetileté biskupské službě se diecéze rozvíjela, on sám žil v klášterní chudobě, byl plný mírnosti a shovívavosti. Jeho touha po chudobě a samotě kláštera rostla každým rokem. Proto se obrátil na papeže Hadriána I. se žádostí, aby byl péče o diecézi zbaven a mohl odejít do kláštera. Papež svěřil tuto záležitost svatému biskupovi Willibaldovi z Eichstättu a opatovi ze St. Gallen. Oni tento krok schválili a v klášteře sv. Ondřeje, založeném sv. Burkhardem, nalezli Megingozova nástupce. Ten se zase s několika kněžími stáhl do kláštera Neustadt, ale u zde zústal neúnavným pracovníkem. Neustadt se stal ohniskem křesťanské výchovy a svatého života pro celé Franky. Megingoz ale po roce +  (16. 3.) 795.