Vendelín

Vendelín svatý

Zdrojem hlavně legendy. * asi kolem 550(83) ve Skotsku (Irsku) jako královský syn. Zřekl se následnictví trůnu. Vychováván byl biskupem a jako dvacetiletý vykonal pouť do Říma. Zde přijal od papeže požehnání a vydal se na sever do oblasti Trevíru. Poblíž, v zalesněných kopcích, se usadil jako poustevník. Zdůrazňuje se, že Vendelín přijal službu pastýře u šlechtice či zemana, aby se řádně uživil. Ten ho snad považoval za líného tuláka a vyzval ho, aby darmo nejedl chléb a pásl mu alespoň vepře. Někde se hovoří o ovcích nebo jen o dobytku. Se stádem prý rád mířil ke vzdálené hoře, kde se s oblibou modlil. Když se tam setkal s majitelem dobytka, byl od něj pokárán, že se ani do večera nestačí vrátit. Vendelín byl však doma i se zvířaty dříve než on. Pán si uvědomil svou chybu, (prosil jej o odpuštění a) splnil mu přání a na příhodném a blízkém místě mu nechal postavit poustevnu. Zbožná Vendelínova modlitba byla provázena vždy požehnáním. Z modlitby pocházela i moudrost oceněná mnichy – v mnohých legendách je Vendelínův život spojován s komunitou laiků a mnichů v Tholey, jejichž klášter byl poblíž a kteří si ho později zvolili za představeného. Volbu přijal a žil zde až do své smrti (před níž vyjevil tajemství svého původu). Je připomínáno, že také odvrátil morovou nákazu, která ohrožovala lidi i dobytek. Po Vendelínově smrti snad 20. 10. 617/4/53 v Tholey měli mniši problémy s jeho pohřbením. Po uložení do země se Vendelínovo tělo následujícího rána údajně vždy nacházelo vedle hrobu. Na voze je pak volské spřežení samo odvezlo do míst, kde světec nejvíce a nejraději setrvával na modlitbách. Nad jeho hrobem vzniklo poutní místo a později město St. Wendel nad Sárou (40 km SSV od Saarbrücken a 170 km JZ od Frankfurtu). Chrám nad hrobem byl vysvěcen 1360 a bazilika byla v dalších letech dostavována. 1400 až 1465 byla vystavěna západní část s věžemi, střední loď a portál. 1753 střední věž dostala podobu barokní kopule. Náhrobek (tumba) s Vendelínovými ostatky a s postavami apoštolů po stranách je umístěn za hlavním oltářem. Svatořečen 1450. Patron sedláků, pastýřů a poutníků, ochránce dobytka, proti dobytčímu moru a polí. Ačkoli nepatří mezi obvyklých 14 svatých pomocníků v nouzi, někdy je mezi ně počítán. Je vyobrazován jako poutník, mnich, poustevník nebo pastýř. Jeho poutní hůl vypadá někdy spíše jako kyj pastýře.