Matylda Elpedská

Matylda (Mechtilda) Elpedská (Durynská, z Hackebornu) svatá

* asi 1241 do hraběcí rodiny von Hackeborn na hradě Helfta u Eisleben (Halberstadtu) na území Saska (dnes Sasko – Anhaltsko, jz od Magdeburgu). Vedle bratrů Louise a Alberta měla asi o 10 let starší sestru Gertrudu, která brzy odešla do benediktinského kláštera v Rodarsdorfu (Raudersdorfu; založeného 1234, severně od Aše) a 1251 zde byla zvolena abatyší (a zůstala jí i pak v době stěhování celé komunity 1258 do kláštera Helfta asi 4 km od Eisleben). Mechtilda byla dána v sedmi letech na výchovu do kláštera Rodarsdorfu, přes 60 km vzdáleného. Asi o tři roky později se zde její sestra stala představenou. Mechtildě se zalíbilo žít pod jednou střechou s Ježíšem v Nejsv. svátosti, kterého stále více milovala, a později se jejím nejvroucnějším přáním stalo chtít jen to, co chce Ježíš. Hraběcí rodina, vzhledem k tomu, že první dcera zůstala v klášteře, měla přání Mechtildu provdat. Sama její sestra se domnívala, že u Mechtildy nejde o opravdové povolání k řeholnímu životu a když chtěla zůstat, zapojovala ji do všech modliteb komunity a do postních aktivit, aby ji odradila, přičemž mlčení, bdění a újma v jídle měly prověřit správnost volby. Mechtildu nic ji nedokázalo odradit a v 18 letech požádala o složení řeholních slibů. V srdci byla již Kristu zasvěcena. Bylo na ní vidět, že je zde velice šťastná a vyzařovala z ní radost. Svou dobrotivostí, dětskou prostotou a pokorou získala přízeň spolusester. Sestry ji prý v té spojitosti nazývaly Kristovým slavíčkem. Jinde je uváděno, že on sám ji oslovoval „můj slavíku.“ Zpívala mu celým životem. Pro své nadání k vážné a duchovní hudbě vedla také s nadšením pěvecký sbor. Byla velmi oblíbena u svých spolusester především pro své umělecké nadání. Stala se vedoucí klášterní školy. Se sestrou Gertrudou von Hackeborn měla v Helfě vliv na výchovu jiné Gertrudy, kterou církev nazvala „Velikou“. Život Mechtildy byl poznamenán mnoha milostmi i mnohým utrpením. Vedle mystických zážitků (dospěla do nejvyšších stupňů mystického života) podstupovala těžké zkoušky. Prudké bolesti hlavy a i jiné útrapy přijímala z lásky k Ježíši. Vynikala úslužností, horlivostí při každé uložené práci a mimořádnou péčí o další nemocné sestry. Modlila se s nimi a prožívala jejich starosti. Jako úkon askeze si dávala do postele střepy, jako připomenutí utrpení Kristova, a převalovala se v nich, dokud z ní nekapala krev, a takto odvracela hněv Boží. Zaznamenána jsou zázračná vyléčení jejím prostřednictvím, mj. navrátila zrak slepé spolusestře. Z pokory dlouho (do 50 let) mlčela o svém mystickém životě, s nímž se po čase musela svěřit svému zpovědníku a odhalila ho později i některým sestrám, jimž důvěřovala. Měla dar setkávat se jako vizionářka s Kristem, dar nazírání i poznávání Božích přání a záměrů ke spáse lidstva. S tím souviselo zříkání se všeho světského a láskyplná odevzdanost Bohu. V zápiscích (sepisovaly je, zprvu bez jejího vědomí, sestry, zejm. Gertuda Veliká, Mechtilda to později dovolila; zápisky se staly známými jako „Liber specialis gratiae“ – Kniha zvláštní milosti; Mechtildu často citoval biskup Josef Hlouch ve své Minutěnce) později zaznamenala svou oddanost Pánu  slovy: „Kdybych získala všechnu sílu a zdraví, co jsem mívala, nechtěla bych je, pokud by se to protivilo tvé vůli, Pane. Chci všechno, co ty chceš, a proto, že to chceš ty. Chci stejně milé i protivné věci.“ Můžeme se zamyslet nad uvedenými slovy Pána Ježíše k sestře Mechtildě: „Všeho mám přehojně, trpím jen nedostatkem lidských srdcí (lidské lásky).“ – „Nic mne tak netěší, jako lidské srdce.“ „Máš možnost mě přitáhnout už pouhou vůlí; takovým způsobem nepřitáhneš ani pouhou nitku, ani střepinu, ale mne přitáhneš každým úkonem vůle, každým vzdechem.“ „Kdyby člověk věděl, kolik spásné milosti mu pramení z přijímání mého Těla, omdlel by radostí.“ – „Kdyby někdo zničil celý svůj život, kdyby těžkými hříchy všecko promarnil, jak chce znovu vše napravit, ať lituje, ať přistupuje často k Svátosti Oltářní. Tato Svátost obsahuje všechna dobra, všechny poklady milosti.“ – „Čím častěji a hodněji někdo přistupuje k Svátosti Oltářní, tím více v jeho duši působím, tím více posvěcuji jeho skutky.“ Když se jednou modlila za člověka, který se zdráhal častěji chodit ke sv. přijímání, odpověděl jí Pán: “Čím častěji mne člověk přijímá, tím čistší bude jeho duše. Čistší je ten, kdo se častěji umývá vodou. A čím častěji někdo zbožně a hodně přijímá, tím více působím v něm a on ve mně, tím více se posvěcují jeho skutky. Čím horlivěji přijímá, tím hlouběji se ponořuje ve mne. Čím hlouběji někdo vnikne do mého božství, tím více se rozšiřuje jeho duše a tím větší je jeho podíl v mém božství, jako voda prohlubuje jámu tím víc, čím častěji padá na stejné místo.“ + zřejmě 19. 11. 1299/8/4 ve věku nedožitých 60 let v Helftě. Zaznamenána jsou její poslední slova: „Dobrý, milý Ježíši, konečně přicházíš, ó jak ti děkuji. Je patronem slepých, proti očním nemocem, mystiků. Atributy: znázorňována v oděvu cisterciaček, u sebe má většinou knihu, na níž sedí holubice. Někdy zobrazována jak vrací zrak slepé řeholnici.