Herluka z Bernriedu

Herluka z Bernriedu svatá

* kolem 1060 u Stuttgartu a žila nejprve jako poustevnice blízko rodiště pod vedením opata Viléma z Hirsau. Už jako mladou jí postihovaly vnitřní i vnější trýzně, nemoci a snad i slepota. 1086 přišla do Epfachu v Bavorsku a během 36 let života v poustevně (jako augustiniánka?) udržovala korespondenci s reklúzou Dietmutou z Wessobrunnu (částečně zachovaná) a mimoto se věnovala skutkům blíženské lásky, modlitbám a šíření úcty ke sv. Wikterpovi, pocházejícímu právě z Epfachu. Ke konci života 1122 kvůli pomluvám odešla na břeh Starnberského jezera (ke konci života oslepla), žila tam v augustiniánské kanonii v Bernriedu jako postevnice a + 1127. Zobrazována jako řeholnice, často společně s Wikterpem, když se jí zjevuje trpící Spasitel nebo s ďáblem, který se snaží zhasnout její lampu.