Erhard z Regensburgu

Erhard (Erard a Herhard) z Regensburgu svatý

* V 7. stol. v jižní Francii (?) v Narbonne (Irsku?). Biskup v Regensburgu. Je identifikován s opatem Erhardem z Ebersheimmunsteru. Podle katolické encyklopedie legendární popis jeho života nabízí málo historicky jistého. Stejně jako mnoho z jeho krajanů šel do Evropy jako misijní biskup a přichází do Vogéz, kde se setkává se sv. Hildulfem, který zde žil jako poustevník (666 – 71). Vzniká pravděpodobně duchovní vztah. Říká se, že každý z nich založil 7 klášterů. Odtud šel Erhard do Řezna (následoval sv. Emmerama) ke Theodovu dvoru (Theodo Bavorský se stal jeho patronem) a založil klášter Niedermünster. Dle Boží inspirace byl odvolán do Porýní pokřtít sv. Odilii, slepou od narození, ale po křtu se jí zrak vrátil. Poslal posla k jejímu otci, vévodovi Attichovi (Adelrichovi), a smířil jej s dcerou. Podle jiné verze sv. Odilii pokřtil Hildulf, Erhard je jejím kmotrem. Rok jeho úmrtí není znám + 8. 1. asi 715 (okolo 700?) v Regensburgu (ve Francii?). Pohřben byl ve stále existující Erhardově kryptě v Niedermünsteru v Regensburgu, u jeho hrobu se udály zázraky. Byl ve středověku střežen Erhardinonnen, náboženskou komunitou žen, které se tam trvale modlily. Otto II. 974 daroval nemovitosti v údolí Dunaje klášteru, kde sv. zpovědník Erhard spočívá. 1052 byly ostatky svatých biskupů Erharda a Wolfganga povýšeny papežem Lvem IX. v přítomnosti císaře Jindřicha III. a mnoha biskupů – obřad, který v té době odpovídal svatořečení. Regensburgské dokumenty však zmíňují pouze povýšení Wolfganga, ne Erharda. V závěru 11. stol., Paul von Bernried, mnich z Fuldy, na návrh abatyše Heiliky z Niedermünsteru, napsal život Erharda a přidal druhou knihu, obsahující řadu zázraků. V kostele v Niedermünsteru, nyní farním, je stále zachována berla světce, vyrobená z černého buvolího rohu. Ve středověku Erhard obzvláště ctěn v Alsasku, mnoho nemocnic pod jeho záštitou. Ve Štýrsku od 14. stol. velká pouť v St. Erhard. Je mu věnován farní kostel na úpatí Nonnbergu v Salzburgu. Skoro vždy znázorňován jako biskup, často s knihou. Dvě oči na knize souvisejí s podáním, podle kterého uzdravil od slepoty Otýlii. Patron nemocnic, kovářů, pekařů a ševců, proti očním chorobám, (proti moru,) škůdcům a chorobám hospodářských zvířat, vedlejší patron diecéze Regensburg.