Altmann z Pasova

* kolem 1015 z vestfálského šlechtického rodu. Vzdělával se od mládí v přírodních vědách. Po škole v Paderborn studoval na četných univerzitách, např. v Paříži. Uvádí se, že než vstoupil do služeb Církve se seznámil se všemi Božskými i lidskými vědami. Stal se kanovníkem a učitelem (vedoucím) na katedrální škole v Paderbornu, od 1051 probošt mariánského kostela v Cáchách, dvorní kaplan císaře Jindřicha III. a kanovník v Goslaru. Po jeho smrti 1056 doprovázel vdovu Agnes do Pasova. 1064 se podílel na velké německé pouti do Svaté země (7.000 poutníků). Cesta byla hodně svízelná, hlavně pro útrapy od mohamedánů, takže se údajmě vrátily jen 2.000 poutníků a cestou zemřel např. i biskup Gunther z Bambergu. 1065 se stal na žádost císařovny Agnes, jejímž byl důvěrníkem, biskupem v Pasově. Začal svou činnost výstavbou kostela v Pasově na pravém břehu Innu. Byl velmi dbalý reformních nařízení papeže Řehoře VII., týkajících se kázně duchovenstva, zaměřených proti světské investituře, manželství kněží a úplatkářství (mnozí kněží opustili pravý kněžský život, brali svůj úřad jako živobytí a žili přitom se ženami). V součinnosti s dalšími biskupy i papežem dáno na vědomí duchovním, že pokud nebudou žít v celibátu, budou zbaveni posvátné služby. Někteří z kněží omlouvali svůj minulý život neznalostí předpisů Církve, stěžovali si na nová neznámá jha a odříkání, ale sv. Altmann jim připomněl to, že do zatracení propadají nejen ti, kteří jednají špatně, ale i ti, kteří takové jednání tolerují. Dbal i na život v klášterech a zasahoval proti mnichům, nedodržujícím řeholní sliby. V mnohých klášterech (kde mniši vedli bouřlivý světský život a opomíjeli svou službu, panovalo tam obžerství, lichva, zlo, nadřízení horší podřízených) obnovil kázeň. Zvláště bývají jmenovány kláštery sv. Floriána u Lince, sv. Hypolita (Sankt Pölten?) a Kremsmünsterský (i Melk). Vyřídit definitivně zlé mnichy, nebylo vzhledem k jejich agresivitě snadné. Díky nově instalovaným svatým představeným začaly kláštery opět vzkvétat. U rakouského městyse Mautern nad Dunajem založil 1070/67 augustiniánský klášter st. Nikola. Založil klášter v Rottenbuchu v Horním Bavorsku. Dával přestavovat dřevěné kostely v kamenné. 1076 odmítl účast na zasedání ve Wormsu, na němž se duchovenstvo podvolovalo přání krále a pozdějšího císaře Jindřicha IV. a odmítalo poslušnost papeži Řehoři VII. Ve své diecézi zveřejnil klatbu, vyhlášenou papežem nad Jindřichem IV., a zúčastnil se volby protikrále Rudolfa Švábského. Ten, chtěje biskupa (s nímž měl předtím dobré vztahy) potrestat, přitáhl s vojskem k Pasovu (a podporovali jej i špatní, předtím postižení duchovní), ale Altman 1078 uprchl, město bylo zpustošeno. Zprávu o situaci podal papeži, v Římě se zúčastnil synodů, pracoval s Williamem z Hirsau na reformách Hirsau, a byl jmenován apoštolským delegátem pro Německo. Vrátit do Pasova se mu zřejmě už nepodařilo. Usadil se 1081 v rakouské části své diecéze pod ochranou markraběte Leopolda II., Rakouského, kde pobýval v klášteře Göttweig, který 1070 založil. Pomáhal při volbě protikrále Hermanna Lucemburského. Po oficiálním sesazení císařem 1985 musel čelit protibiskupovi Hermannovi z Eppensteinu, ale vytrval na své pozici a sloužil až do smrti. Jeho reformy byly pak rozvíjeny až vévodou Welfem Bavorským. + 8. 8.1091 v Rakousku v Gottweigu nebo v Zieselmaueru poblíž Vídně. Jeho hrob v kryptě klášterního kostela v Göttweigu se brzy stal poutním místem. Souhlas ke kultovnímu zařazení pochází z 1300 od papeže Bonifáce VIII. a další potvrzení je z 1496 od papeže Alexandra VI. Poslední Martyrologium Romanum jej řadí mezi svaté. Patron farního kostela zasvěceného 1993 Paudorf – Göttweig v Hellerhofu (jediný farní kostel, jemu zasvěcený). Znázorňován většinou jako biskup, často s knihou.