Fidelius ze Sigmaringenu

Fidelius (Fidelis) ze Sigmaringenu svatý

* 1577/8 v Sigmaringenu v Bádensku – Württembersku. Markus Roy (Rey) byl syn starosty, nejmladší z 5 dětí. Protože byl nejnadanější, směl studovat. Na univerzitě ve Freiburgu získal doktorát z filosofie a studoval obojí právo. Vzhledem ke svému vzdělání byl ještě před ukončením práv povolán, aby vyučoval a vedl skupinu mladých aristokratů na jejich studijní cestu po Evropě. Cesta, pobyty a studium pod jeho vedením trvaly 6 let (1604 – 1610). Navštívil Francii, Španělsko a Itálii a naučil se i řečem těchto zemí. Po návratu do Sigmaringen ukončil 1611 právnická studia a začal slibně svou právnickou kariéru. Zdarma hájil chudé a byl oblíbený pro svou jasnou řeč (a pro strohost, jíž v této době, milující zdlouhavé řeči, vynikal). V Alsasku se stal soudním radou, mezi lidmi měl přezdívku advokát chudých. Měl tedy všechny předpoklady pro úspěšnou kariéru. Jeden kolega mu doporučil, aby slevil ze své spravedlnosti, že si tím vydělá slušné peníze. To byl ale pro Marka impuls, aby práce advokáta nechal, zklamán z praktik, korupce, chybných rozsudků. Zavřel kancelář, doplnil si studia, přijal 1612 kněžské svěcení a  vstoupil ve Freiburgu do kláštera kapucínů. Dostal jméno Fidelius (věrný), podle citátu z Písma: „buď věrný až do smrti a dám ti korunu věčného života“, který si vzal za své heslo. Po skončení noviciátu 1613 ještě studoval teologii v Kostnici a Frauenfeldu. Stal se posléze kvardiánem, čili představeným v několika kapucínských klášterech. Byl často překládán. Všude, kde působil se věnoval kazatelství, jakožto nejlepšímu prostředku jak pozvednout mravní úroveň prostého lidu. Byl rovněž vyhledávaným duchovním vůdcem a zpovědníkem. Mimo to pomáhal chudým u soudů vymáhat jejich práva. Zde se mu hodila jeho dřívější praxe advokáta. Psal si zápisky o svém duchovním životě, které později vyšly jako Exercitia Spiritualita (Duchovní cvičení) a později jako Cvičení serafínské zbožnosti. Ve složité době počátku Třicetileté války působil v Alsasku, Vorarlbersku a byl vyslán do Švýcarska. Zde začal pracovat na obnově katolické víry, která byla nabouraná reformací. Tušil zřejmě již svůj násilný konec – výmluvný je podpis, kterým signoval svá díla: Bratr Fidelis, zakrátko potrava červů. Ve Švýcarsku působil ve Seewiesu, kde bylo mnoho kalvinistů. Přítomnost katolického kněze je dráždila a dívali se na něj jako na vyslance a komplice dávného nepřítele – katolických Habsburků a jejich nenáviděné říše. Přesto, že mnozí si jej velmi cenili pro klidná kázání. Byl příčinou mnoha obrácení a prosazoval opatření ve prospěch katolíků. 24. 4. 1622 jej několik údajných přátel pozvalo, aby kázal ve vesnici Seeweis. Když kázal, byl vyrušován (bylo po něm stříleno?). Když vyšel z kostela, ocitl se mezi skupinou ozbrojených lidí. (Vyšel z kostela, aby zabránil jeho znesvěcení krveprolitím, protože byl zasažen. Na okraji Seewiesu jej dohnali kalvinisté). Chtěli po něm, aby se zřekl katolické víry. Odpověděl jim: „Přišel jsem Vám, milí bratři, hlásat pravou víru a nikoliv přijmout vaší víru znetvořenou.“ Okamžitě se na něj vrhli a umlátili ho. Pohřben byl v katedrále v Churu. Stal se prvním kapucínským mučedníkem. Svatořečen 1746. Patron pro šíření víry, biskupství Freiburgu, Feldkirchenu, rodu Hohenzollernů, právníků, soudců. Bývá zobrazován v kapucínském hábitu s mečem, ostnatým kyjem (jimž byl prý usmrcen) a palmou.