Pirmin

Pirmin svatý

* asi kolem 690. Za pravděpodobné místo bývá považován Řím i britské ostrovy nebo Španělsko (či Lotrinsko). Vzhledem k vynikajícím znalostem a zbožnosti  byl vysvěcen na kněze a 720 dokonce i biskupa, aniž by mu byla předána vlastní diecéze – stal se misijním biskupem a opatem v diecézi Agunto. Působil ve Štrasburku (Argentoratum). Evangelium hlásal v krajích, kde se hovořilo dialekty Alemannic a v Bavorsku. Na své misijní cestě došel až k Rýnu. Jeho horlivá činnost je připomínána zvláště jako představeného kláštera v německém Hornbachu a jako zakladatele a reformátora klášterů v Horním Porýní. Z legend je známo, že asi už 711 obnovoval ve švýcarském Dissentis klášter, který byl poničen od Avarů a pak zakládal opatství v Pfäfers. Jako misijní biskup začal působit asi po 720. Předtím byl v Římě, kde obdržel od papeže souhlas a požehnání pro misijní činnost i doporučení pro krále Theodorika. 724 na ostrově Reichenau (u západního konce Bodamského jezera při švýcarských hranicích) založil klášter, který vybavil knihovnou. Pozemek ostrova dostal od Karla Martela. S Pirminovým prvním působením na ostrově souvisí jeho atribut, kterým jsou hadi. Podle legendy osvobodil ostrov Reichenau od jedovatých plazů = musel zde bojovat s pohanstvím (sv. Kolumbanem a Gallem tu bylo Boží slovo hlásáno už o 100 let dříve, ale křesťanství tam zatím nezapustilo hlubší kořeny). Vévodou Theobaldem byl prý po nějaké době (3 roky) z ostrova vypuzen a odešel do Alsaska, kde 727 založil klášter v Murbachu. Po pravém břehu Rýna došel do oblasti Štrasburku. Zmiňována je také jeho činnost ve švýcarském Ragaz, v Niederaltaichu v Bavorsku, Gegnebachu a Schwarzwaldu. Jako poslední jím založený klášter je udáván Hornbach (10 km jižně od Zweibrücke v Porýní – Falci), kde pak byl opatem a + 3. 11. 753 více jak devadesátiletý. Přestože působil současně s Bonifácem, nikdy se snad nepotkali (případně potkali – v Hornbachu). Svým následovníkům zanechal příručku pro vzdělávání lidu. Posmrti okamžitě uctíván jako svatý. Řada klášterů si jej přivlastnila jako svého patrona, mnoho kostelů bylo postaveno k jeho cti. Zázraky a uzdravení u jeho hrobu v Hornbachu vedly k šíření úcty a k poutím. Jeho ostatky prý byly později přeneseny do Špýru a 1576, v době reformace, do jezuitského kostela (Sv. Trojice) v Innsbrucku. Některé památky na něj převezeny do kláštera sv. Blažeje a dalších klášterů, které založil. Podle něho dostalo jméno město Pirmasens. Je jedním z hlavních patronů Porýní a patronem Innsbrucku, proti nemocem očí, revmatismu, otravě potravinami, moru, hadům a škodlivým červům. Zobrazován často s plazy a žábami.