Fridolín ze Säckingenu

Fridolín ze Säckingenu svatý

Pocházel ze starého šlechtického rodu v Irsku. Od útlého mládí toužil po duchovním životě. Po smrti rodičů rozdal zděděný majetek a stal se knězem, rozdávajícím Boží slovo bez stabilního působiště po irském venkově. V modlitbě Páně, při slovech „přijď království Tvé“, myslíval na oblasti mimo svou vlast, kde Krista ještě neznají a toužil přispět k jeho poznání. Za touhou svého srdce viděl i volání Boží, vydal se přes moře do Galie a dorazil do Poitiers, který byl kdysi působištěm sv. Hilária. Pro úctu k němu vyhledal zříceniny jeho chrámu a kláštera, rozbořené Vizigóty již 409. Fridolín pak jednal s poitierským biskupem, kterému se svěřil se snem, v němž byl od Hilaria vyzván, aby pátral po jeho hrobu a také začal s novým budováním chrámu. Dostal k tomu nejen požehnání, ale i příslib místa opata v budoucím klášteře u chrámu. Za účelem získání potřebných financí se spolu vypravili poprosit o pomoc krále Chlodovíka I. Ten je vlídně přijal a obdaroval potřebnou částkou. Při kopání se šťastně podařilo objevit Hilariův hrob a vyzvednout ostatky. V době stavby Fridolín obdržel ve snu další výzvu, aby dokončení stavby zanechal dvěma bratrům a s částí nalezených ostatků se vypravil do země Alemanů na ostrov ležící v řece Rýně a tam působil jako misionář. Výzvy uposlechl a vydal se ostrov hledat, ač kde přesně leží nevěděl. Jeho cesta je značena kostelíky ke cti sv. Hilaria, které na svých delších zastávkách stavěl. První u řeky Mosele mezi Koblencem a Trevírem, druhý ve Štrasburku, pak cestoval Burgundskem do Churu, kde je třetí. Všude hlásal evangelium. Nakonec plul po Rýně a hledaný ostrov objevil mezi Basilejí a Zurzachem. Zakotvil u Säckingenu, který se později stal duchovním centrem horního Porýní. Na blízkém ostrově zvaném Sekkinky nebyl zrovna vlídně přivítán. Hledaje místo vhodné k založení chrámu byl přepaden jako domnělý zloděj, slídící po stádech (jako někdo, kdo chce místní oloupit o část pastvin), ztýrán a vyhnán. Fridolín se pak obrátil o pomoc ke králi Chlodovíkovi, od kterého obdržel listinu s plnou mocí, aby mohl na onom ostrově vystavět chrám s klášterem. Vrátil se s doprovodem, který mu byl poskytnut a začal s budováním chrámu. Při budování kláštera v období sucha se pro nedostatek vody v řece dalo přecházet od levého břehu na ostrov. Počínající jiskření proti stavbě Fridolin prý utišil svedením části toku do suchého řečiště pomocí skácených mohutných smrků. V okolí kláštera založil ovocné zahrady. V klášterní škole podporoval sport. Obyvatelé si Fridolína oblíbili zejména pro jeho dobrotivost, srdečnost a ochotu pomáhat. Ostrov se jeho působením stal oázou míru a modlitby. Rodiče tam své děti rádi svěřovali ke křesťanské výchově. Fridolin hodně cestoval po území Alemanů, horlivě hlásal Kristovu víru a obrátil mnoho pohanů. Misijní činnost v té oblasti nabyla velkého rozmachu. Vzhledem k atributu stojí za pozornost, že podle legendy Fridolín vzkřísil mrtvého šlechtice Ursa, od něhož dříve obdržel rozsáhlou planinu pro stavbu chrámu, a toho si přivedl k soudu za svědka. Soudit se musel proto, že mu bylo upíráno právo k chrámovému pozemku, který snad obdržel již při hledání ostrova. Jde o kanton Glarus, který má ve svém znaku obraz Fridolína, jak křísí z hrobu mrtvého. + kolem 538 v Säckingenu a hned od své smrti byl velmi uctíván a jeho velké dílo žilo dál. Pokládá se za apoštola horního Porýní. Patron příznivého počasí, proti nebezpečí ohně a vody, proti dobytčímu moru, dětským nemocím, proti bolestem nohou a rukou. Slavná březnová procesí ke cti sv. Fridolína, která se v Säckingenu v Bádensku konají dodnes, mají počátek asi nedlouho po jeho smrti (doložena už 1347). V procesí nese 8 mužů šestimetrákovou rokokovou schránku, která stojí v bývalém klášterním kostele sv. Fridolína. A další slavnosti. Zobrazován je jako opat nebo jako putující mnich s poutnickou holí a brašnou.