Afra

Téměř žádné tvrdá fakta o životě sv Afry nejsou k dispozici, většina informací je založen na ústním podání a na legendách. Pocházela z Kypru (Afriky?) a někde se udává, že byla královskou dcerou, vypuzenou Římany i s matkou Hilárií a strýcem Dionýsiem (Divišem). Přes Řím přicestovaly obě pohanky do Bavorska, kde se usadily v Augsburgu. Matka Hilárie, rozhodnuta pro službu bohyni Venuši, založila s dalšími družkami nevěstinec a z dcery udělala prostitutku. V době pronásledování biskup Narcis z Gerony s jáhnem Felixem opustili Španělsko a jednoho večera hledali místo k odpočinku v Augsburgu. Tam se jich ujala Afra a poskytla jim večeři. Biskupova zbožná modlitba před jídlem a celý jeho láskyplný zjev byly něčím, s čím se Afra nikdy dříve nesetkala. Vyprávění biskupa vzbudilo její zájem o náboženství, když slyšela jak jeho vyznavači ochotně a v lásce ke Kristu snáší chudobu, vyhnanství, utrpení i smrt. Byla oslovena v srdci. Životopisci jako její slova uvádějí: „Pane, nejsem hodna tvé návštěvy, odejdi odtud!“ Biskup si možná vzpomněl na Kristova slova: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.“ A také si byl vědom svého poslání dobrého pastýře. S velkou laskavostí pomohl Afře otevřít její srdce Kristu a přivedl ji skrze křest do církve. Nešlo jen o její obrácení, ale i o ostatní společnice v domě, které se rozhodly následovat nadšenou Afru. Získala i matku Hilárii, která zajišťovala oběma duchovním bezpečnější ubytování, když se mezi spoluobčany dostala zpráva o jejich přítomnosti ve městě. Apoštolskou službu na tom místě biskup Narcis vykonával po 9 měsíců a jednoho, snad příbuzného Afry, vysvětil i na kněze. Diokleciánovo pronásledování křesťanů dolehlo i na Augsburg, v němž pohanští obyvatelé přišli o služby nevěstince. Afra byla zatčena jako křesťanská vyznavačka a předvedena k soudci Gajovi, který ji vyzval k oběti bohům pod hrozbou smrti na mučidlech. Ona však hrdinsky odpověděla: „Dost jsem se nahřešila, než jsem poznala pravého Boha, už nikdy modlám sloužit nebudu!“ Po opakované Gájově výzvě k oběti v chrámu, v životopisech mučednice říká: „Mým chrámem je Kristus, kterého mám stále před očima, jemu se vyznávám ze svých nepravostí a přeji si pro něj v oběť dát své tělo, kterým jsem hřešila, aby utrpením bylo očištěno.“ Po takovém postoji a dalším vyznání byla na rozkaz soudce odvedena na ostrůvek řeky Lechu (Lechfeld), přivázána ke kmeni a obložena hranicí, na níž byla za slov své modlitby upálena 7. 8. 304. Skonala prý se zvoláním: „Ježíši Kriste, děkuji ti, že nepohrdáš mou obětí. Její služky pak našly ohořelé ostatky Afry, donesly je matce a ta je uložila do hrobky. Podle jiného zdroje byla Afra přivázána ke stromu a sťata. (Následně popravena i matka a družky.) Kostel sv Afry v oblasti v Friedbergu na okraji Augsburgu byl podle tradice postaven na místě její smrti. Kaple doložena 565. Venantius Fortunatus, hlavní básník Merovingianského období, hovoří o uctívání Afry a pouti do království Franků 572. Kostel byl poničen 955 Uhry. Poté zde pohřben sv. Ulrich. Později na témže místě nový kostel sv. Ulricha a sv. Afry. Při kanonizaci Afry 1064 nalezen v Augsburgu románský sarkofág, obsahující popálené ženské kosti, o nichž se věří, že jsou ostatky této světice. Sarkofág je nyní pod oltářem kostela sv. Ulricha a Afry (v kapli sv. Bartoloměje?). Je patronkou prostitutek, kajícníků, litujících a ubožáků, města i diecéze Augsburg, chudých duší, léčivých bylin, proti ohni. Obvykle je znázorněna s mučednickou palmou a korunou stromu a na hořící hranici. Její atributy jsou strom a oheň, výjimečně i šišky. 1804 prý byly vyzdviženy a menší část z nich se dostala i do pražské katedrály. V katedrále v Le Mans jí zasvěcen oltář již 834. Za nezapomenutelného svědka víry považována i v protestantské církvi.