Uto z Metten

Uto (Udo) z Metten svatý

* pravděpodobně před 750 v Miláně. O jeho křest se zasloužil sv. Gamelbert, který ho později přivedl na cestu ke kněžství. Po nějakou dobu působil ve farnosti Michaelsbuch a snad i v klášteře Reichenau na Bodamském jezeře. Zhoršující se situace ve světě (příchod Avarů, spojených s Tasillem II. proti Karlovi Velikému) ho přivedla k rozhodnutí pro kající poustevnický život v podunajské oblasti poblíž Mettenu. Zbudoval si malou poustevnu, v níž žil tvrdým asketickým životem propojeným s vytrvalou modlitbou. Občas se setkával s vesničany, kterým hlásal evangelium a vykládal Boží slovo. Legendy hovoří o tom, že jej zde objevil císař Karel Veliký, buď na honu, nebo při výpravě proti Avarům. Na tomto setkání došlo k zázraku se sekerou. Uto pak dostal povolení k postavení kláštera na pozemku, který mu byl rovněž darován. Dostávalo se mu pomoci i později. Uto část lesa vymýtil a vybudoval a dalšími pomocníky v bavorském Metten benediktinský klášter, jehož založení je datováno 766. (Podle jiných pramenů to byl  Gamelbert, jehož byl synovcem a kmotřencem, který jej pak povolal z Reichenau.) V něm působil jako opat až do smrti. O jeho potvrzení v úřadě zažádal u papeže v Římě sám císař Karel a Uto poté asi 800 obdržel od papeže Lva III. berlu ze slonové kosti s latinským nápisem: „Co Pán dal Petrovi, Petr dal tobě, Utto!“ a udělil klášteru i různá privilegia. Své řeholníky vedl Uto s velkou moudrostí a příkladnou zbožností. + 3. 10. 829 v Metten (udávaný rok se často o 20 let liší s tvrzením, že byl pokročilejšího věku). Pohřben v klášterním kostele a některé relikvie tam dodnes uchovávány. V severním patře klášterní budovy stojí žulový sarkofág ze 14. stol., který byl dříve před hlavním oltářem v klášterním kostele. Je zde uchovávána i slavná Utova berla. Metten je jedním z mála míst, která po třiceti letech spánku po bouřích sekularizace opět znovu rozkvetla. Blahořečen 25. 8. 1909. Patron mýtičů.