Benno II. z Osnabrücku

Benno II. z Osnabrücku blahoslavený

* kolem 1020 v Böhningenu (Badensko – Württembersko) (Löhningen v Klettgau, dnes část obce Ühlingen-Birkendorf). Vzdělával se v katedrální škole ve Štrasburku a v klášteře na ostrově Reichenau u Bodamského jezera pak získal u Hermanna Lahmeho vynikající vzdělání. Stal se asistentem biskupa Wilhelma ze Štrasburku, kterého doprovázel 1040 – 1044 na pouť do Svaté země. Poté působil jako učitel ve Speyeru a Goslaru a jako hlava katedrální školy v Hildesheimu. Po 1051 jej díky dobrým vztahům s královskou rodinou povolal Jindřich III. jako děkana a správce do Goslaru. Jeho nástupce Jindřich IV. povolal Benna, který se mezitím stal děkanem v Hildesheimu a Kolíně n. R. (zde i pomocníkem arcibiskupa Anna), 1068 za biskupa v Osnabrücku, jako nástupce Benna I. Budoval svou diecézi jako vynikající stavitel a architekt, a to nejen v duchovních záležitostech. Jeho dovednosti jako stavitele se ukázaly v Goslaru, Hildesheimu, Osnabrücku a Speyeru i v Sasku. Staral se o zemědělství a silniční stavby a začátkem povstání v Sasku 1073 posiloval opevnění Iburgu. Byl nicméně vyhnán z jeho diecéze a strávil nějaký čas u krále Jindřicha IV. Byl zručným a důvěryhodným prostředníkem mezi papežem a císařem, jejichž důvěru měl, v boji o investituru. Spolu s Hughem z Cluny a dalšími zprostředkoval kolem 1077 Canossy. Na synodu Brixen 1080 a během své poslední cesty do Říma 1082 – 1084 se pokusil politiku smíru, která se v konečném důsledku nezdařila. 1080 – po smrti vzdorokrále Rudolfa Švábského – se mohl vrátit do své diecéze. Ve sporu s kláštery Corvey a Herford měl Benno obavy o desátky pro svou diecézi. Pomocí padělků(?) přesvědčil 1077 na setkání ve Wormsu soud a krále a poplatky obdržel. Plán založit benediktinský klášter v Iburgu mohl realizovat až po porážce Rudolfa Švábského 1080. Bennovi je občas připisován i klášter Gertrude Berg v Osnabrücku. Tento projekt se ale Bennovi pro odpor sester z Herzebrocku nepodařilo uskutečnit. K realizaci došlo až 1140 za biskupa Uda Steinfurta. Od 1085 žil a nakonec i + 27. (28.) 7. 1088 v (Bad) Iburg. Zde byl – přes námitky kapitoly katedrály v Osnabrücku – také pohřben. Patron proti sarančatům.