Ambrož

Ambrož svatý

* kolem 340 v Trevíru v Německu. Otec byl vysoký římský úředník – prefekt Galie. Matka se po smrti manžela přestěhovala se třemi dětmi do Říma. Vystudoval administrativu, řečnictví a práva a stal se milánským konsulem v ligurské provincii (zodpovídal za pořádek ve městě). Po smrti milánského biskupa se snažil zprostředkovat mír mezi znesvářenými ariány a katolíky. Stal se rádcem biskupů a tří císařů, přestože hájil ideu, že „císař stojí uvnitř církve, ne nad ní“. 374 byl zvolen za biskupa, přijal křest a za týden byl vysvěcen na kněze a biskupa. Svědomitě si doplňoval své znalosti a brzy se proslavil jako pastýř a učitel svěřeného lidu. Celé své rodové jmění rozdal mezi chudé, začal studovat teologii a církevní Otce, upravil bohoslužebné zpěvy (ambrosiánské zpěvy a ambrosiánská liturgie v Miláně), složil chvalozpěv „Te Deum laudamus = Tebe Bože chválíme“. Napsal naučné spisy (katechismus) De mysteriis = o tajemství (křest, biřmování, pokání a přijímání). Jeden ze svých dopisů poslal Ambrož i na naše území markomanské královně Fritigile. Ambrož podporoval zpěv lidu při slavení liturgie. Na jeho mše začalo chodit několik tisíc lidí, zavedl při bohoslužbách zpěv lidu, přispěl svými kázáními k obrácení sv. Augustina, kterého pokřtil. Použil první pro bohoslužbu pojem mše sv. (sancta missa). + 4. 4. 397 v Miláně, pohřben v basilice sv. Serváse a Protáse, kterou sám založil a která byla po jeho smrti přesvěcena po něm. Oblečené kostry všech tří světců jsou ve skleněné rakvi v kryptě milánského dómu. Od 8. stol. patří mezi čtyři velké západní církevní učitele (sv. Augustin, Jeroným, Řehoř Veliký), oficiálně vyhlášen za učitele církve Bonifácem VIII. 1295. Znázorňuje se s úlem, protože byl velmi pilný, podle legendy spal jako dítě s otevřenými ústy a včelí roj mu do nich vložil med (symbol píle, výmluvnosti a sladkosti jeho kázání), patron včelařů, voskařů a domácích zvířat.