Einhard

Einhard (Eginhard, Einhart) svatý

Francký učenec a dvořan. Oddaný služebník Karla Velikého a jeho syna Ludvíka Pobožného. Jedním z nejcennějších literárních odkazů raného středověku je jeho hlavní práce – životopis Karla Velikého, Vita Karoli Magni (psán cca 817 – 36). Poskytuje mnoho přímých informací o životě a charakteru Karla Velikého. Při psaní spoléhal na anály Franckého království. Einhardovým literárním vzorem bylo klasické dílo římského historika Suetonia o Caesarovi. Práce byla napsána ke chvále Karla Velikého, jehož považoval za pěstouna, kterému byl dlužníkem v životě a smrti. Práce tak obsahuje pochopitelnou míru zaujatosti, Einhardovy snahy omluvit Karla v některých záležitostech, něco nezmínit a zakrýt některé problémy, které by mohly přinést rozpaky vůči Karlovi, jako je morálka jeho dcer. Einhard byl z východní německy mluvící části franského království. * cca 770/5 v Maingau v Hesensku v rodině poměrně nízkého postavení, jeho rodiče ho poslali na vzdělání k mnichům do Fuldy, jednoho z nejpůsobivějších center vzdělávání v zemích Franků. Snad kvůli jeho malé postavě, která omezovala schopnosti jízdy jeho koni a boje mečem, soustředil Einhard své síly na studium, zejména na zvládnutí latiny. Navzdory těmto skromných počátkům se stal opatem kláštera Fontenelle – nyní St. – Wandrille (???) a dostal se ke dvoru když Karel se aktivně snažil shromáždit kolem sebe učené muže a založil královskou školu vedenou Northumbrianským učencem Alcuinem. Znal tak nejdůležitější osobnosti své doby. Einhard byl evidentně byl talentovaný stavitel a správce stavby, protože Karel mu dal na starost dokončení několika palácových komplexů, včetně Aachen a Ingelheimu, či kostelů (Michelstadt a Mulinheim?). Navzdory skutečnosti, že měl s Karlem blízké vztahy, nikdy u něj nedosáhl úřadu (psal jeho biografii). 814 po smrti Karla Velikého si jeho syn Ludvík Pobožný vzal Einharda za osobního tajemníka. Einhard byl ženatý s Emmou a je o tom známo málo. Je možné, že porodila syna Vussina. Jejich manželství, zdá se, bylo na tu dobu mimořádně liberální. Emma byla při manipulaci s majetkem tak aktivní, jako Einhard, ne-li více. Říká se, že v pozdějších letech jejich manželství se Emma a Einhard zdržovali sexuálních vztahů, si místo toho mohli zaměřit pozornost na jejich náboženské závazky. Ačkoli jí byl bezpochyby oddaný, nenapsal o ní nic až po její smrti 13. 12. 835. Tehdy napsal příteli, že její ztráta se mu připomíná každý den, při každé akci, při každém podniku, při správě domu a domácnosti, ve všem, co potřebuje k rozhodování a řešení své náboženské a pozemské odpovědnosti. Einhard dělal četné odkazy na sebe jako na hříšníka, což ukazuje jeho augustiniánsky ovlivněný pohled na svět. Einhard od dvora odešel v době sporů mezi Ludvíkem a jeho syny 830. 831 – 834 založil benediktinský klášter Seligenstadt a po smrti manželky sloužil jako jeho opat až do + 14. 3. 840. Místní tradice v Seligenstadtu líčí Einharda jako milovníka Emmy, jedné z dcer Karla, a pár, pak prchne od dvora. Karel je našel v Seligenstadta (později Obermühlheim) a odpustil jim. To se používá k vysvětlení názvu Seligenstadt. Einhard a jeho manželka byli původně pohřbeni v jednom sarkofágu v chóru tehdejšího klášterního kostela v Seligenstadtu (největší dochovaná bazilika z karolínské doby), ale 1810 byl sarkofág přeložen velkovévodou Hessem do slavné kaple jeho hradu v Erbachu v Odenwaldu.