Ansgar

Ansgar (Oskar, Anskar, Anscharius) svatý

Pokusy proniknout s radostnou zvěstí evangelia na sever se dály už v 8. stol., ale bez úspěchu. Nová naděje zasvitla za Ludvíka Pobožného, když k němu přišel prosit o franckou pomoc vyhnaný dánský král Harald se svou družinou; přes čtyři sta jeho mužů přijalo 826 v Mohuči slavně křest. Při jeho návratu do vlasti mu císař přidělil mnicha Ansgara. /Ten * 8. 9. kolem 801 v Pikardii, na sz tehdejšího území Francie, blízko benediktinského opatství Corbie na Sommě (Amiens). V pěti letech mu zemřela matka a o jeho výchovu pak bylo postaráno v blízkém klášteře. Dosáhl tam vynikajícího vzdělání a složil řeholní sliby, stal se knězem. 823 se stal učitelem nově založené klášterní školy Korvey v Sasku./ Jen jeho spolubratr Autbert měl odvahu připojit se k Ansgarovi a vydat se s ním na nebezpečnou cestu. 826 pluli po Rýnu, podél fríského pobřeží a přistáli v Dánsku, ale dlouho tam evangelium nehlásali: 827 je oba postihl osud Haraldův, musili zemi opustit. K novému misionářskému pokusu se Ansgar odhodlal, když ho 829 pozval král Björn at Haugi do Švédska; terntokrát ho místo zemřelého Autberta doprovázel spolubratr Witmar. Loď, která ho měla přivézt na nové působiště, byla přepadena a Ansgar zachránil pouhý život. Čtyřicet ručně psaných knih, císařovy dary pro krále švédského, všechno bylo ztraceno. Za velikých útrap přišli na jaře 830 do města Birka (Björkö) u jezera Mälaren a zde také postavili první kostel v této zemi. 831 vytvořili malou komunitu, jejímž nejvýznamnějším členem byl i králův osobní sluha Hergeir. Pak odejel k císaři, aby mu podal zprávu. Císař se rozhodl vytvořit na severu opěrný bod – založit v Hamburku biskupství, které by bylo východiskem pro misie v severských zemích. Ludvíkovi se však zdálo bezpečnější a ustanovil ještě 831 Ansgara za biskupa v Hamburku. Řehoř IV následujícím roce jeho biskupskou volbu při návštěvě Říma potvrdil a zároveň jej jmenoval apoštolským legátem pro Dánsko, Švédsko a severní Slovany. To byl počátek soustavné misijní činnosti v Dánsku a Švédsku. Ansgar vysvětil na biskupa svého nového spolupracovníka Gautberta a poslal ho s Nithardem na misie do Švédska; sám se věnoval Dánům, kde byla evangelizace obtížnější, vedení hamburského biskupství a územím dnešního Šlesvicka a Holštýnska. Nebylo to bez potíží i zklamání. Budování základů začal vzděláváním dánských mladíků v novém klášteře v Turholtě na území nynější Belgie, při politickém dělení země 843 však tento klášter ztratil. Dánové si vedli zpupně, Gautberta švédové vyhnali. Ale skutečná katastrofa přišla 845: Invaze Normanů na lodích přinesla zničení Hamburku, kostela i kláštera, a Ansgar stěží vyvázl životem. Zdálo se, že celé jeho životní dílo je zničeno. Ansgar se chtěl přemístit do Brém, ale tam mu mohlo být biskupství předáno až po smrti jeho předchůdce a po překonání dalších obtíží především ze strany Kolínského arcibiskupa. Toto biskupství bylo spojeno s Hamburkem, ale teprve 864 potvrdil papež obě tato místa jako jedno arcibiskupství a došlo tak ke vzniku hambursko-brémského biskupství, které se stalo základnou pro evangelizační působení na severu a on se stal papežským legátem pro Skandinávii. Ansgar mezitím pokračoval v misiích v Dánsku a Švédsku. Při svém působení v Dánsku získal krále Horida a postavil pět kostelů. Pak se vydal do Švédska, kde byl jeden jeho spolubratr zabit a druhý vypovězen. 852 přišel do Sigtuny a tam obrátil na křesťanskou víru krále Olafa a upevnil tamní křesťanské obce. Brzy mohl jeho žák Rimbert převzít vedení švédské misie se sídlem v Sigtuně. Je nazýván apoštolem severu. Poslední období života Ansgar věnoval modlitbě a skutkům blíženské lásky, přípravě se na smrt. Při veškeré organizační a apoštolské činnosti žil celý život jako pravý mnich s posty a modlitbami, k asketickým skutkům patřil žíněný pás, který nosil na těle. Byl štědrý k vdovám a sirotkům, zjednával četným otrokům svobodu, i když šlo o nepřátele. Při všech starostech byl i spisovatelem, např. autorem životopisu prvního Brémského biskupa sv. Willehada. Základem jeho vnějších úspěchů bylo vnitřní skryté úsilí a stálé spojení s Bohem. Když Ansgar + 3. 2. 865 v Brémách, nastoupil Rimbert v Brémách a Hamburku na jeho místo. Tam napsal biografii svého učitele a předchůdce (Vita Ansgari), bez níž bychom věděli o Ansgarovi málo. Patron diecéze Hamburk a Brémy.