Gothard z Hildesheimu

Gothard (Gotthard, Godehard) z Hildesheimu svatý

Další z vynikajících mužů z jeho okolí, které císař Jindřich II. vyzvedl na biskupský trůn. * 960(40) v bavorském Reichersdorfu jako syn chudého rolníka (sluhy) Ratmunda, který hospodařil na pozemcích jednoho z nejstaršího klášterů země Niederaltaichu. Byl to bystrý a nadaný chlapec a tamní mniši si jej brzy všimli a v jejich škole získal vynikající vzdělání. Již v devatenácti letech mu arcibiskup Frederik Salzburgský poskytl vzdělání v humanitních a teologických vědách. Vzal do pak Říma a ustanovil děkanem. 990 se stal mnichem v Nideraltaichu (kláštera již ne kanovnického, ale benediktinského), brzy knězem, pak převorem a o 6 let později opatem. A když císař sv. Jindřich II. viděl, že pod jeho vedením klášter dobře prospívá (dosáhl největšího rozkvětu a stal se jedním z nejvýznamnějších v diecézi a centrem vědy), pověřil ho reformou několika dalších klášterů (byl i císařovým rádcem). 1005(4) přešel do durynskeho opatství v Hersfeldu, později do Tegersee. Přes odpor mnichů, kteří se bránili reformám, se mu s velkou dávkou trpělivosti podařilo zreformovať v duchu Cluny i tyto kláštery. 1013 se vrátil do svého kláštera do Niederaltaichu. Během 23 let Gothard vychoval a dosadil 9 opatů pro různé řeholní domy, pomáhal založit 30 nových klášterů a četné nové školy. 1022 ho Jindřich II. jmenoval po sv. Bernerdovi biskupem v Hildesheimu v dolním Sasku. Gothard se pustil do reformování diecéze s rázností mladého člověka, i když mu bylo již 62 let. Měl veselou, laskavou povahu a lidé ho milovali. Jeho osobní život sa však téměř nezměnil. Zůstal věrný jednoduchému a prostému životu a přitom zvládal velké množství práce. Obnovil disciplínu kněží, otevřel školy. Vyhýbal se politickým shromážděním knížat, víc sa zajímal o obyčejný lid. Staral sa o chudé a nemocné, zpovídal. Lidé k němu měli přístup. Přitom se staral i o pozemské potřeby lidí. Dal postavit nemocnici a dům pro poutníky. Dal v diecézi postavit přibližně 30 kostelů, přestavěl biskupský dóm. Jižně od Hildesheimu postavil klášter benediktinů, kam se potom často uchyloval, aby rozjímal a modlil se. Jeho velkou starostí byla úleva pro chudé. Založil velký domov u sv. Mořice pro ty opravdu nejchudší, ale méně příznivě nahlížel na zdatné profesionální tuláky (kteří nechtěli pracovat), kterým dovolil zůstat v útulku jen dva nebo tři dny. Podporoval chudé studenty. (Píše se i o zázracích.) Když cítil, že mu slábnou síly, dal se zanést do kláštera sv Mořice v Hildesheimu a tam po plodném životě + okolo 5. 5. 1038(9) ve věku 78 let. Pohřben v dómu v Hildesheimu. Na jeho hrobě došlo k řadě zázraků. Svatořečen 1131. Je to první bavorský oficiálně kanonizovaný světec. Patřil celá staletí k velmi oblíbeným světcům v Polsku, Švédsku, Finsku, Maďarsku, Holandsku a ve Švýcarsku, zde je po něm pojmenován průsmyk a tunel. Je patronem: proti ledvinovým a žlučovým kamenům, při těžkém porodu, proti dětským nemocem, proti dně a revmatizmu, proti blesku a krupobití; hildesheimské diecéze, několika míst v Německu, zedníků, Atributy: kniha nebo model hildesheimské katedrály. Je zobrazován: jak křísí dvě mrtvoly z hrobu, s drakem u nohou, s mužem, který má kladivo, olovnici a úhelník, jako biskup na trůnu, jak si věší svůj plášť na sluneční paprsek. Většinou s knihou nebo s modelem kostela.