Vitalis ze Salzburgu

Vitalis (Vitál) ze Salzburgu svatý

* v 7. stol. Údajně pocházel z Irska. Stal se žákem sv. Ruperta a provázel ho na misijních cestách po Bavorsku. Navykl si jej napodobovat. Od něj snad i vysvěcen na biskupa. Po Rupertově smrti byl dle jeho přání asi 718 jmenován nástupcem v úřadě opata i na biskupském stolci v Salzburgu (a jedním z nejvýznamnějších jeho držitelů, ne-li nejvýznamnějším). Horlivě pokračoval v Rupertově díle, především v misionářské činnosti. Vitalovou neúnavnou a obětavou snahou se mohlo křesťanství rozšířit v Salzburgu a okolí. Působil zde 12 let. Jako hlasatel evangelia vynikal příkladnou láskou a čistotou srdce a je považován za patrona regionu. Největší zásluhy získal konverzi Pinzgau (apoštol Pinzgau), salzburgské oblasti na severu pohoří Tauern. Obyvatelé této oblasti byli až do příchodu sv. Vitalise pohany, ale přijali po jeho příchodu evangelium a byli pokřtěni . + 20. 10. kolem 730 v Salzburgu a jeho hrob (pod oltářem s jeho zlatou sochou) je v opatství sv. Petra, kam byl údajně z katedrály přemístěn při přestavbě (nedaleko od Rupertova skalního hrobu). Bez oficiálního svatořečení vzhledem k rozšířené úctě lidu 1519 papežem dovoleno jeho uctívání v kostele sv. Petra a 1628 zařazen mezi svaté (s uctíváním v Salzburgské diecézi).